Rumunsko není kulturní země
pátek 1. květen, 2020 | 0 komentářů | zobrazeno 2181×Mina Paroseni, hnědouhelný důl v údolí Jiu - Demolice proběhla na jaře 2020.
Buď v klidu, nerozčiluj se, tahle pandemie nebude trvat pořád, všechno bude zase dobré.
Nebude. Protože zatím, co dřepíme doma, tam venku život běží dál a bere s sebou všechno, co mu přijde do cesty.
Rumunsku nikdy nebyla nějaká über-kulturní země. Ale to, co se poslední týdny děje v údolí Jiu, hraničí s čistým barbarstvím.
Začalo to v polovině dubna, kdy byla odstřelena poslední těžní věž dolu Uricani. Navíc tak nešťastně a tragicky, že při pádu zabila dva zaměstnance demoliční... celý článek
Vzpomínky z karantény #5
sobota 25. duben, 2020 | 0 komentářů | zobrazeno 2193×Doněcké monstrum, aka lapač prachu - Industriální architektura existuje.
Doněcké monstrum. Tahle fotografie se mi vrací jako bumerang pořád znovu a znovu.
Když si jí vložíte do vyhledávače, google vám jí okamžitě rozpozná pod štítkem „reddit evilbuildings“ a vyhodí 14 stran výsledků. Na všech sociálních sítích je vždycky tou nejsdílenější vůbec a na komunitním serveru Reddit, odkud se patrně virálně rozšířila, o ní existují nekonečná diskuzní vlákna.
Přitom je pozadí jejího vzniku a funkce docela obyčejné.
Když jsem se v roce 2012 procházel po zavážecí rampě... celý článek
Bessemerův konvertor
úterý 21. duben, 2020 | 0 komentářů | zobrazeno 2436×Bessemerův konvertor z roku 1880. - Industriální památka nevyčíslitelné hodnoty.
Bessemerovy konvertory jsou technologií minulosti. Henry Bessemer si ten vůbec první nechal patentovat v roce 1855 a umožnil výrazné navýšení výroby oceli ze surového železa.
A protože pokrok nezastavíš, došlo i na Bessemerovy konvertory, které začaly být od padesátých let postupně nahrazovány rakouskými LD konvertory - neboli kyslíkovým procesem.
Ten se používá dodnes a patří mezi nejrozšířenější způsoby výroby oceli na světě.
A Bessemerovy konvertory? Ty buď skončily ve šrotu, nebo se ve vzácných... celý článek
Vzpomínky z karantény #4
středa 15. duben, 2020 | 1 komentář | zobrazeno 1466×Opuštěná vysoká pec v bývalých železárnách Pašija - Пашийский металлургическо-цементный завод
Jestli chcete mít na co v životě vzpomínat, jeďte do Ruska. Ať už je jakékoliv, rozhodně není nudné. V žádné jiné zemi na světě jsem nezažil tolik absurdních a naprosto neuvěřitelných situací, jako právě tam a má cesta za vysokou pecí v uralské obci Pašija rozhodně nebyla výjimkou.
Pašija leží na hranici oddělující Evropu a Asii a jako i v mnoha jiných lokalitách Uralu i zde začala průmyslová revoluce poměrně brzy – už v roce 1786. O tom ale píšu
Vzpomínky z karantény #3
středa 8. duben, 2020 | 0 komentářů | zobrazeno 1516×Sidex Galati, odběr vzorku na konvertorové ocelárně - ArcelorMittal Galati, dnes Liberty Steel.
Na nejvýchodnější rumunskou železárnu budu vždycky vzpomínat rád a to i přesto, že mi cesta tam zabrala s menší odbočkou přes Bulharsko čtyři dny.
Za Bukureští, kterou dodnes považuji za nejodpornější město na zemi, se už šeřilo a tak jsem do Galati přijel až pozdě v noci.
Galati, tahle poslední naděje rumunského těžkého průmyslu, se utápěla v husté tmě. Světlomety ozařovaly jen drolící se záplaty asfaltu a nekonečné haldy odpadků podél cesty. Po zhruba třech hodinách jízdy vidím na horizontu konečně... celý článek
Konečně!
neděle 5. duben, 2020 | 0 komentářů | zobrazeno 2240×Ferriera di Servola - Pohled na železárny v italském Terstu.
Obyvatelé Terstu se konečně dočkali. Kdyby nebyla karanténa, vystřídají oblaka hašeného koksu záře ohňostrojů.
Železárna známá coby "Ferriera di Servola" byla dnes, 5.4.2020, definitivně uzavřena. A spolu s ní se uzavřela i celá kapitola výroby a zpracování surového železa, která měla v tomto nejvýchodnějším městě Itálie tradici od roku 1896.
Ferriera di Servola - Vysoká pec (altoforno) č.3 v roce 1974. Autor neznámý.
Huť založená za císaře pána byla pro svou výhodnou polohu v zálivu Jaderského moře zcela klíčovou pro celé... celý článek
Vzpomínky z karantény #2
sobota 28. březen, 2020 | 0 komentářů | zobrazeno 1451׎elezárny Kosaya Gora, Rusko - U licího stroje, 2014
Skoro pokaždé, když jedu do Ruska, neodpustím si návštěvu starobylé železárny Kosaya Gora nedaleko Tuly. A to i přesto, že jsem tam poprvé, v roce 2014, nezanechal ten úplně nejlepší dojem.
V té době jsem byl vůbec prvním fotografem, kterému se tam v 21. století podařilo dostat. Nebylo to ale z důvodu utajování nějaké převratné technologie, jako spíš fakt, že o téhle zapadlé železárně na ruském venkově, na jejíž výstavbu mimochodem dohlížel i Lev Nikolajevič Tolstoj, málokdo věděl. Očekávání tak byla z obou... celý článek
Vzpomínky z karantény #1
úterý 24. březen, 2020 | 0 komentářů | zobrazeno 1648×Třinecké železárny, vysokopecař - Třinec, 2009
Kde jinde začít, než v Třinci.
Třinecké železárny byly vůbec mým prvním setkáním s HUTÍ.
Bylo to v roce 2009, kdy mne oslovil můj dlouholetý kolega Pavel Zubek, jestli bych se nechtěl podílet na přípravě publikace a výstavy k 170. výročí Třineckých Železáren. Protože jsem do té doby dokumentoval hlavně šachty a vysoké pece lačně pozoroval jen z dálky, neváhal jsem ani vteřinu. S takhle velkými projekty jsem doposud neměl žádné... celý článek
Vyrábí se u nás ještě ocel?
sobota 14. březen, 2020 | 0 komentářů | zobrazeno 3830×Liberty Steel Ostrava, tandemové pece
Tak tuhle otázku dostávám kupodivu docela často.
A vlastně se ani není čemu divit. Z médií k nám doléhají hlavně zprávy o tom, kde se jaká fabrika zavírá, kolik lidí se propouští a jak nás zaplavuje čínská ocel.
Naposledy se mě na tohle zeptala jedna slečna z Ostravy (!). "Vyrábí se u nás ještě ocel?"
Je tedy nasnadě si v tom udělat trochu jasno. Ano, ocel se u nás stále vyrábí a snad i nadále bude. A kde vlastně? O tom už následující, žel rok od roku kratší, výčet... celý článek
Skandinávie není Východ
středa 4. březen, 2020 | 0 komentářů | zobrazeno 1368×Ovako Hofors, válcovna - Ovako Hofors, blooming mill
Víte, v čem se od nás Skandinávie liší nejvíc? Nejsou to jen vyšší platy, přístup k ekologii, lepší kvalita naprosto všeho, nebo třeba hroty v zimních pneumatikách.
Je to v přístupu.
Na ocelárnu v Hofors jsem přijížděl jedno deštivé páteční ráno se sílící vichřicí v zádech. Podle domluvy z minulého týdne volám z brány Patrikovi, průvodci, který mi byl ředitelem závodu přidělen.
-„Cože? Dneska? Ale já to tady mám značené až na příští týden a dneska mám dvě jednání!“
A... celý článek