Ohlédnutí za švédskou expedicí

Trasa expedice Sverige 2013Trasa expedice Sverige 2013

Švédsko, jedna z kolébek evropského těžkého průmyslu, začalo svá nerostná bohatství objevovat již v průběhu 9. století. První zmínky o významnější hutní činnosti přicházejí z konce 16. století a největší rozmach zdejší průmysl zažívá po roce 1870. V součané době pracují ve Švédsku tři vysoké pece (Luleå, Oxelösund ) a velké množství menších oceláren rozprostřených po celém jihu.

Z tohoto prostého náčrtu vyplývá, že zemi Tří korun bylo třeba dříve či později navštívit.

Po sehnání potřebných povolení vstupů k pořízení fotografické dokumentace na poslední chvíli překonávám svůj panický strach ze vzdušných dopravních prostředků a pořizuji letenky směr Stockholm. Původně jsem z bezpečnostních a nepředvídatelných povětrnostních důvodů zvažoval cestu autem, ale stovky kilometrů a drsná dánská mýta mne od této absurdní představy nakonec odradily. A tak v neděli 3. listopadu dosedám skrz těžké skandinávské mraky na stmívající se švédskou půdu. V příletové hale na mne čeká můj kolega Uwe Niggemeier, který dorazil spojem z Německa o den dříve. Ačkoliv je krátce po třetí hodině odpoledne, všude se pomalu snáší soumrak a my ujíždíme hlavnímu městu do tmy nám doposud neznámé země.

Dělnická kolonie v AvestěDělnická kolonie v Avestě

Hned první den začínáme v obci Söderfors, která je s hutní výrobou spjatá už od roku 1676. Na místě původních hamrů a zkujňovacích pecí se dnes nachází skomírající ocelárna Erasteel a nedaleko od ní válcovna profilů a kovárna patřící společnosti SCANA, která nám vychází maximálně vstříc a v jejíchž provozech trávíme většinu dne. Příjemným zjištěním je, že všichni (a to doslova všichni, generálním ředitelem počínaje, jeřábníkem konče) mluví plynule anglicky. Dobrá komunikace, polovina úspěchu, neříká se nadarmo. Zajímavé je, že závod, který se nachází v hustém lese, neohraničuje žádný plot ani kontrolní brána. I sklad ocelových výkovků a vývalků leží na širém, volně přístupném prostranství. Nikdo zkrátka nepočítá s tím, že by o tento materiál projevil zájem i někdo jiný, než přímý odběratel. Zkrátka jiný kraj, jiný mrav. Söderfors opouštíme až s posledním odpoledním světlem. Dělnická kolonie v Avestě

Ve Skandinávii se s prací neotálí a tak se máme hlásit na vrátnici ocelárny Outokumpu Avesta už v 7 hodin ráno. Tento závod s více jak čtyřsetletou hutní tradicí je obrazem nejmodernějších a nejinovativnějších přístupů k výrobě oceli. Více než automatizovaný provoz na mne ale dělá dojem závodní kantýna, která působí a chutná dojmem pětihvězdičkové restaurace. Dělníci sedí u stejných stolů s vrchním managementem a bez přetvářek se baví. Fungující socialismus v praxi?

Protože válcovna pasů momentálně nepracuje, zbyl nám dostatek času na krátký průzkum památek rudného hornictví v okolí. Oproti žluto-modré státní vlajce je Švédsko spíš zemí bílo-červenou. Těžní věž a strojovna šachty Gröndalsgruvan Tradiční červená (falu rödfärg), jejíž hlavní složku dříve tvořila hornina z měděného dolu Falu, nejen že zdobí valnou část venkovských stavení, ale najdeme ji zastoupenou také na většině dřevěných těžních věží. Mým hlavním cílem ale byla šachta Gröndalsgruvan s kamennou kruhovou těžní věží z roku 1907 a v kontrastu s ní příklad novodobé báňské architektury - důl Mimer, který byl založen v roce 1960. Důl Mimerlaven, Norberg Lokalita Norberg, kde se jámy nachází, patří mezi bývalé hornické regiony. Těžba zde ustala začátkem 80. let a člověkem zvlněný kraj dnes mírně připomíná Příbramsko. O to nečekanější je, že čím hlouběji jsme se do nehostinné oblasti nořili, tím častěji jsme potkávali bloumající hloučky Afričanů, Indů a Arabů. Vysvětlení se nám dostalo až později. Protože se Švédsko nechce prezentovat jako rasistická země, uprchlíky nevyhošťuje. Shromažďuje je ale záměrně v nejodlehlejších oblastech bez jakékoliv další perspektivy. Ti se pak po několika temných a od domoviny teplotou diametrálně odlišných měsících raději sami vrací zpět domů. Věru chytré a v mnohém inspirativní řešení!

Středa byla ve znamení ocelárny Sandvik Materials Technology. Takřka last minute akce, kdy povolení získáváme jen den před odletem, vychází ale báječně a 70 t AOD konvertor je vrcholem celého dne. Odpoledne nás čeká cesta do vzdáleného Borlänge, ale řídit auto je zde radost. Na takřka nulový provoz a dokonale hladké silnice si člověk navyklý na východoevropský automobilismus zvyká bohužel příliš rychle.. Do naší ubytovny na okraji města se dostáváme až za tmy a tak si teprve ráno všímáme, že se nacházíme uprostřed dalšího černošského ghetta.

SSAB Börlange, kdysi rozsáhlý integrovaný závod v současnosti disponuje jen jednou válcovnou pasů a tak se po Na válcovně pasů SSAB Borlänge obědě ještě přesouváme do Fagersty, válcovny nerezových tyčí s blokovnou z roku 1946. Fotografie z tohoto provozu jsou již k vidění u mne na webu http://viktormacha.com/galerie/fagersta-stainless-fagersta-217/. Ještě za světla vyrážíme za posledním bodem naší výpravy - do slévárny ferochromu Vargön nedaleko norských hranic. Přenocovat se rozhodujeme u obce Källby poblíž největšího švédského jezera Vänern. Hotelové směrovky nás po setmělé polní cestě přivádí až na rozlehlou farmu. Za okny se svítí, jinak je tu ale mrazivě mrtvo. Místo domovního zvoku visí na dveřích jen telefonní číslo, na které po krátkém otálení voláme. "I am coming!", ozve se pouze a za několik okamžiků se ze tmy skutečně vynořuje zvláštní postavička, která se ale jen pár metrů před námi rychle zanoří do menšího stavení s nápisem PRISON. Netrvá dlouho a objevuje se zubící se tvář se čtyřmi čerstvými vajíčky. "Breakfast", odpovídá stručně a zavírá kurník na petlici. Škoda jen, že kromě ošatky s dalšími vajíčky není v prostorné kuchyni se dvěmi ledničkami zhola nic. Na noc se pro jistotu zamykáme, neboť na nás celé ubytování až příliš působí jak vystřihnutá scéna z filmu Shining. Z farmy ujíždíme za rozbřesku, do Vargönu stále ještě zbývá necelých 100 km.

Vargön, člověk by zde průmyslový závod ani nečekal. Průzračná jezera plná ryb, smíšené lesy vonící po houbách a působivé, do výšky se tyčící skály. Blokovna, Fagersta StainlessA stranou toho všeho jediná tavírna feroslitiny v celé zemi, ve které se nám dostává královského uvítání. Hutí nás provází asi padesátiletý dělník, který zde začínal ve svých šestnácti letech jako poslíček. Vedle výrobní části máme možnost navštívit i sociální zázemí, které se poněkud liší od našich zažitých poměrů. Vyhřívaný plavecký bazén, sauny, posilovnu, ordinaci fyzioterapeuta a luxusní kantýnu věru nepotkáte v závodě denně. Zvládáme dvě tavby a kolem třetí hodiny odpoledne nastává čas se rozloučit. Čeká nás několik stovek kilometrů zpět k letišti Arlanda, kde naše putování končí.

5 dní, 6 výrobních závodů. Expedice jak má být. Od Švédska jsem popravdě řečeno mnoho neočekával. Moderní, přehnaně uklizené závody se striktně omezenou volností pohybu při focení mne vždy spíš odrazovaly. O to milejší bylo překvapení, že tomu může být ve vyspělém státě i jinak. Švédsko je nádherná země s dechberoucí krajinou a působivými hutěmi, které okázale navazují na několikasetletou tradici výroby a zpracování kovů. Týden utekl jako voda a já už v diáři hledám volný termín na druhou návštěvu této sebevědomé země. Fotografie z jednotlivých lokalit budou v průběhu dalších měsíců postupně přidávány na můj web.

Nové galerie týkající se článku:

SSAB Borlänge - http://viktormacha.com/galerie/ssab-domnarvet-borlange-222/
Outokumpu Avesta - http://viktormacha.com/galerie/outokumpu-avesta-227/

Předchozí články

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
4129163
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Martin Ševčík
Skvělý článek, těším se na další fotky ;-)
Palo
Tak a je to na Bajkoři! Hoj!
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace