Viktor Mácha | fotogalerie

Lednový pařák v jihoafrických železárnách - ArcelorMittal Vanderbijlpark, Gauteng

Konečně si procházím všechna ta místa, která jsem za uplynulý rok navštívil, a teprve teď mi dochází, kolik jsem toho vlastně stihnul.

36 zdokumentovaných sléváren, válcoven, kováren a hutí v 10 zemích.

2 vydané knihy a 2 samostatné výstavy vzahraničí.

The Beauty of Steel výstava - LWL Industrial Museum Henrichshütte Hattingen

Začalo to spontánně v lednu, kdy jsem vyrazil do Jižní Afriky nafotit končící železárny v Newcastlu a dalších pár závodů kolem Johannesburgu. Pak následoval jarní Balkán; koksovna v Bosně, ocelárna v... celý článek

Fonderie Ferry Capitain - 15t AOD konvertor - Měření teploty tavby, tu noc jsem podobných scén bohužel viděl až příliš mnoho.

Tohle bylo jedno nejnáročnějších focení, které jsem v životě zažil.

Přitom to všechno začalo tak lehce. Do slévárny Ferry-Capitain, jejíž kořeny sahají až do roku 1831, jsem byl - a teď se posaďte - pozván! Žádné vnucování, žádné zoufalé emaily, žádné doprošování a škemrání. Normálně se mi ozval někdo z vedení a že by byli poctěni, kdybych je zařadil do svého projektu. Cestu i ubytování v pětihvězdičkovém hotelu hradí.
Tak proč ne, že jo?

Všechno potvrzené a já den před odjezdem do Francie... celý článek

Ovako Imatra - ocelárna na dostřel od Ruska

Konečně se to děje. Po tolika letech konečně přicházejí první plody. Ozvala se mi nějaká Satu z ocelárny v Imatře (Jižní Karélie), zda bych neměl zájem je navštívit. Všechno samozřejmě hradí, stačí jen přijet, tj. 2 hodiny letadlem do Helsinek a 3 hodiny autem až k finsko-ruské hranici. Já o té huti samozřejmě věděl, ale cestovat takovou dálku za elektroocelárnou, to je přeci jen drahá sranda.
Teď to ale všechno do sebe zázračně zapadlo a já jednoho květnového ráno sebevědomě vyrazil na letiště. Plán neměl... celý článek

ArcelorMittal Newcastle - železárna v savaně

Roky, roky jsem o železárně v Newcastlu věděl. Roky na ní čuměl ze satelitních map. Ale byla tak daleko. Navíc v zemi s nepříliš dobrou pověstí co se bezpečnosti týče. Čas od času jsem po světě narazil na bývalé zaměstnance hutí v Jižní Africe a všichni mne od návštěvy téhle části světa odrazovali. Nejvíc jich bylo v Austrálii a každý z nich měl minimálně jednu nepěknou zkušenost s loupežným přepadením. JAR jsem si tak pomyslně zařadil na seznam no-go míst společně s Venezuelou a Pakistánem (ano, jsou i horší... celý článek

The Beauty of Steel výstava - LWL Industrial Museum Henrichshütte Hattingen

Vystavovat v jednom z nejprestižnějších průmyslových muzeí v Západní Evropě, v zemi, která dala světu pojem “industriekultur” a v podstatě položila základy průmyslové fotografie, je nejvíc.
V tom, co dělám, jsem patrně dosáhnul vrcholu a tenhle pocit už mi nikdo nevezme. Žádná česká média o tom psát nebudou, žádný český fotočasopis se... celý článek

Acciaierie Venete Dolce - chladící lože

Návštěva italské válcovny v Dolce se totiž zapíše do dějin reprezentace naší země v zahraničí.
Dostat se do ní nebylo snadné. Ne snad kvůli povolení, ale fyzicky. Cestou do Itálie mi poblíž Mnichova praskla nějaká hadička v autě a celý motor a kus dálnice se vyplavil naftou.
Takže bylo jasné, že plánovanou pozdně odpolední návštěvu rozhodně nestíhám.
Nekonečné čekání na odtah, zděšené pohledy zelených Němců, pro které je kaluž nafty na silnici pomalu nejhorší ekologickou tragédií od Černobylu, i... celý článek

Frankwen Forge - práce na bucharu - Benoni, Johannesburg, Jižní Afrika

Na cestování do Afriky je nejlepší, že se nemusíte vyrovnávat s jet lagem. A tak si po jedenáctihodinovém letu hned půjčíte auto a bez snídaně a kávy vyrazíte do nejbližší kovárny na poněkud drsném předměstí Johannesburgu.

A tam, za dvojitou bránou, elektrickým ohradníkem a žiletkovým drátem, naleznete vaše dočasné útočiště. Takový pomyslný safe point uprostřed dunění bucharů a létajících okují, než se zase vydáte do nepředvídatelné džungle tam venku.

Tak přesně takové bylo mé pvní ráno v... celý článek

Fergusul Ferro Gusa Sustentável - Dřevouhelná vysoká pec na předměstí brazilského Divinópolis.

Zcela vážně míněný dotaz:

Taky to tak máte, že když vidíte nějakou neživou věc - v mém případě vysokou pec, případně těžní věž (ale ty už mě tolik neberou) - stoupne vám puls, v břiše explodují motýli a jste ochotni udělat cokoliv, jen abyste se k ní dostali blíž? Aby se alespoň na chvíli stala součástí vašeho bytí?
Já to takhle mám s hutěmi už od svých 12 let, když jsem poprvé viděl krásu vysokých pecí v Třinci. Byl to takřka náboženský prožitek.

Třeba tahle vysoká pec - pravděpodobně... celý článek

Nejlepší industriální fotky roku 2024

12 nejlepších industriálních fotografií roku 2024

To byl teda zase rok.

Na konci každého si říkám, že ten uplynulý už asi nepřekonám a podívejme, zase se to stalo.

365 dní se třemi dětmi a jednou ženou není vlastně mnoho. Jen co v pondělí ráno otevřete v půl sedmé oči, už je zase neděle večer a tak pořád dokola. Dny neplynou, ale doslova zběsile letí.

Když ale máte bokovku v podobě lásky k těžkému průmyslu, občas se prostě zdejchnout musíte. A letos jsem tedy na své milence... celý článek

Siderúrgica Alterosa - huť ve městě - Snový výhled ze sprchového koutu.

Padesátá léta.

Zatímco naše země úpěla pod hrůzami nastupujícího komunistického režimu, Brazílie svištěla na vlně euforie z nečekaného boomu komerční výroby surového železa v dřevouhelných vysokých pecích.

V té době bylo jen v samotném Divinópolis v provozu 23 vysokých pecí, v Itaúně 15 vysokých pecí, v Betimu 8 vysokých pecí a bylo jen otázkou času, kdy věčný oheň vzplane také v Pará de Minas.

Siderúrgica Alterosa - dřevouhelná vysoká pec - Jedna z mnoha železáren ve státě Minas Gerais.

A právě na něj se teď koukám ze sprchy v devátém patře hotelu Kontinental, který... celý článek