Viktor Mácha | fotogalerie

Acciaierie Venete Dolce - chladící lože

Návštěva italské válcovny v Dolce se totiž zapíše do dějin reprezentace naší země v zahraničí.
Dostat se do ní nebylo snadné. Ne snad kvůli povolení, ale fyzicky. Cestou do Itálie mi poblíž Mnichova praskla nějaká hadička v autě a celý motor a kus dálnice se vyplavil naftou.
Takže bylo jasné, že plánovanou pozdně odpolední návštěvu rozhodně nestíhám.
Nekonečné čekání na odtah, zděšené pohledy zelených Němců, pro které je kaluž nafty na silnici pomalu nejhorší ekologickou tragédií od Černobylu, i... celý článek

Frankwen Forge - práce na bucharu - Benoni, Johannesburg, Jižní Afrika

Na cestování do Afriky je nejlepší, že se nemusíte vyrovnávat s jet lagem. A tak si po jedenáctihodinovém letu hned půjčíte auto a bez snídaně a kávy vyrazíte do nejbližší kovárny na poněkud drsném předměstí Johannesburgu.

A tam, za dvojitou bránou, elektrickým ohradníkem a žiletkovým drátem, naleznete vaše dočasné útočiště. Takový pomyslný safe point uprostřed dunění bucharů a létajících okují, než se zase vydáte do nepředvídatelné džungle tam venku.

Tak přesně takové bylo mé pvní ráno v... celý článek

Fergusul Ferro Gusa Sustentável - Dřevouhelná vysoká pec na předměstí brazilského Divinópolis.

Zcela vážně míněný dotaz:

Taky to tak máte, že když vidíte nějakou neživou věc - v mém případě vysokou pec, případně těžní věž (ale ty už mě tolik neberou) - stoupne vám puls, v břiše explodují motýli a jste ochotni udělat cokoliv, jen abyste se k ní dostali blíž? Aby se alespoň na chvíli stala součástí vašeho bytí?
Já to takhle mám s hutěmi už od svých 12 let, když jsem poprvé viděl krásu vysokých pecí v Třinci. Byl to takřka náboženský prožitek.

Třeba tahle vysoká pec - pravděpodobně... celý článek

Nejlepší industriální fotky roku 2024

12 nejlepších industriálních fotografií roku 2024

To byl teda zase rok.

Na konci každého si říkám, že ten uplynulý už asi nepřekonám a podívejme, zase se to stalo.

365 dní se třemi dětmi a jednou ženou není vlastně mnoho. Jen co v pondělí ráno otevřete v půl sedmé oči, už je zase neděle večer a tak pořád dokola. Dny neplynou, ale doslova zběsile letí.

Když ale máte bokovku v podobě lásky k těžkému průmyslu, občas se prostě zdejchnout musíte. A letos jsem tedy na své milence... celý článek

Siderúrgica Alterosa - huť ve městě - Snový výhled ze sprchového koutu.

Padesátá léta.

Zatímco naše země úpěla pod hrůzami nastupujícího komunistického režimu, Brazílie svištěla na vlně euforie z nečekaného boomu komerční výroby surového železa v dřevouhelných vysokých pecích.

V té době bylo jen v samotném Divinópolis v provozu 23 vysokých pecí, v Itaúně 15 vysokých pecí, v Betimu 8 vysokých pecí a bylo jen otázkou času, kdy věčný oheň vzplane také v Pará de Minas.

Siderúrgica Alterosa - dřevouhelná vysoká pec - Jedna z mnoha železáren ve státě Minas Gerais.

A právě na něj se teď koukám ze sprchy v devátém patře hotelu Kontinental, který... celý článek

Siderúrgica Itabirito - tropická železárna - Tohle nejsou sedmdesátá léta, tohle je brazilská realita roku 2024.

Ach Bože, kde jsou ty časy, kdy jsem zasněně přehlížel odkaliště u Horního Jiřetína a s pohledem upřeným na tehdy ještě fungující důl Centrum si sám sobě nalhával, jak daleko jsem to dopracoval. Fotím šachty v Severních Čechách! Co může být víc?

To mi tehdy bylo čerstvých dvacet a já si myslel, že mi patří svět.

No a teď se na sebe podívej. Řítíš se napříč brazilským vnitrozemím, černočernou tmou, kterou jen občas osvětlí oranžová záře hořících kopců po obou stranách... celý článek

Siderurgica Huachipato - vysoké pece - Největší železárna v Chile se majestátně tyčí na pobřeží Tichého oceánu.

Ano, tak kvůli tomuhle jsem cestoval přes Atlantik, brazilské pralesy a pohoří Andy.

Asi mi úplně hráblo, ale nikdo jiný se k tomu neměl. Jediná chilská železárna 15. září definitivně ukončila provoz, protože nebyla dál schopná konkurovat masivnímu importu levné čínské oceli.

Stalo se tak po 74 letech výroby, která byla přerušena pouze dvakrát - v roce 1960 ničivým zěmětřesením a v roce 2010 ještě o něco silnějším.

No a teď je po všem. Zůstanou jen fotky. Některé vyšly skvěle, jiné mohly být... celý článek

Okuje

Jsem šedočerná okuje,
z níž trochu tepla ještě sálá.
Byla jsem žhavá, plná sil,
teď jenom zmar a zašlá sláva,
déšť z temných mraků všechno smyl.
Stačí tak málo, jen letmý tlak
a lámu se a praskám celá.
Se slávou ujíždí mi vlak,
holt věčně planout,
to se nedá.
Pohasly pece, pohasly líce,
poslední zhasne v předsíni,
Buď teď něco se stane,
nebo se sejdem ve výhni.

Během mé poslední cesty po italských hutích se... celý článek

Tata Steel Port Talbot, vysoké pece - Wales, historie vysokopecní výroby skončí právě tady.

Tak přesně takhle jsem si to nepředstavoval.

Mělo to být důstojné rozloučení s vysokopecní výrobou ve Walesu, která po dlouhých 234 letech definitivně končí. Úplně jsem se viděl, jak tam stojím na ochozu aglomerace a v poryvech prudkých větrů, které se sem ženou přes Bristolský záliv, naposledy portrétuji majestátní vysoké pece ozářené jemnými paprsky zapadajícího slunce. Večer pak sedíme s metalurgy v nějakém zapadlém baru ve Swansea a vzpomínáme na ty krásné časy.

No ale pochopitelně to bylo všechno... celý článek

Usina Vallourec Mannesman Barreiro - Železárny jsou za soumraku obzvláště krásné.

Tak tenhle záběr mě málem stál život.

O vysokých pecích na předměstí Belo Horizonte jsem věděl. Ale věděl jsem také, že už několik měsíců probíhá jejich demolice a podle dostupných zpráv už asi ani nestojí.

Tudíž si asi dokážete představit, jak velice jsem užasnul, když jsem je z dálnice spatřil!
Okamžitě jsem strhnul volat a vyjel prvním exitem. Až za několik okamžiků mi došlo, že jsem se nějakým nedopatřením ocitnul v protisměru a všechna auta na mne nervózně blikají a troubí.

A to je... celý článek