Pec nám spadla

Vysoká pec v železárnách Pašija roku 2016. Vysoká pec v železárnách Pašija roku 2016.

Ural je (resp. býval) posetý starodávnými vysokými pecemi s historií sahající až do 18. století, kdy je v této Bohem zapomenuté části světa začal zakládat na popud cara geniální průmyslník a vizionář Nikita Demidov (1688-1758). Většina z nich vyhasla na začátku tohoto tisíciletí, protože jednoduše nemohla konkurovat moderním závodům.

Пашийский металлургическо-цементный заводПашийский металлургическо-цементный завод - Železárny na konci 19. století.

Během let 2014-2019 jsem tyto klenoty industriální architektury, které svou četností výskytu a mírou autenticity nemají ve světě obdoby, systematicky dokumentoval. Od Serova po Běloreck je to přes 20 železáren.
Pokud jste si ale plánovali nějakou vysokopecní turistiku, až se Rusko umoudří a válka skončí, pak si nechte zajít chuť.

Пашийский металлургическо-цементный заводПашийский металлургическо-цементный завод - Trudný pohled na osamělý komín v roce 2025.

Tyhle rezavé krásky začaly v posledních letech mizet. Nejdřív to byla Aša, Kušva, Staroutkinsk, pak Alapajevsk a Verchnaja Sinjačikcha a teď dokonce i Pašija.
Pašija byla mimořádná tím, že konstrukce vysoké pece vycházela z původního návrhu z roku 1879, do které byla později implementována sovětská nástavba odprášení a skipového výtahu.


No ale škoda slov, vysoká pec v Pašiji je minulostí. Zlikvidována byla během minulého roku a snad z pietních důvodů zůstal stát pouze původní komín.

Пашийский металлургическо-цементный заводПашийский металлургическо-цементный завод - Kupolní pece, poslední přežívající část metalurgického závodu.

Pro zajímavost přikládám deníkový zápis ze své návštěvy v roce 2016:


13. 10. 2016
zataženo, sněhové přeháňky
probouzím se ještě za tmy a ono je už půl osmé / venku
bílá deka a sněží, louže přes noc zamrzly / Sergej spal jen
dvě hodiny, nějak zde nemůže zabrat / pomalým tempem
se suneme do Pašije po cestách pokrytých tenkou vrstvou
ledu / na bráně se hlásíme přesně v devět a hned si nás
vyzvedává blondýna Ksenie, jakási místní PR / půlhodina
v kanceláři a pak pěšky na hlavní bránu / no a odteď je to
už vše jen na nás, můžeme, kam chceme, fotit, co chceme
/ nejprve k vyhašené vysoké peci, kterou brzy čeká demolice
/ na to, že zde poslední odpich proběhl před pouhými šesti
lety, je celý vysokopecní provoz v dezolátním stavu / podlahy
prožrané rzí, prošlapaná schodiště a v licí hale lidské výkaly
/ unikátnost této pece tkví v tom, že do původní konstrukce
pece francouzského typu z konce 19. století byla v průběhu
minulého století instalována pec sovětská / přesouváme se
na slévárnu, která je též jedinečná / nevyrábějí se zde typické
odlitky, ale pouze přídavné materiály do cementu
/ dvě mocné kuplovny, všude tma, špína, nepořádek a ženy
ručně třídící kovové hroty / návštěvu zakončuje majestátní
oběd ve stolovce na kopci nad závodem, která na první pohled
vypadá jako vybydlená bouda / celá jídelna působí spíš jako
laciný horský hotel, jsme tu sami a na stole hotová hostina
/ polévka, bramborový salát, hlavní chod (masové kuličky
s kaší) a domácí lívance / podivuhodné / zcela přeplněni dojmy
i jídlem vyrážíme do Serova /

(další texty z mých cest naleznete v knize ŽELEZO V KRVI, ISBN 9788069103030, Čierne diery, 2025)

Všechny fotografie zde.

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook

Předchozí články

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
4151182
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace