TOP 12 fotek roku 2024

Nejlepší industriální fotky roku 2024

12 nejlepších industriálních fotografií roku 2024

To byl teda zase rok.

Na konci každého si říkám, že ten uplynulý už asi nepřekonám a podívejme, zase se to stalo.

365 dní se třemi dětmi a jednou ženou není vlastně mnoho. Jen co v pondělí ráno otevřete v půl sedmé oči, už je zase neděle večer a tak pořád dokola. Dny neplynou, ale doslova zběsile letí.

Když ale máte bokovku v podobě lásky k těžkému průmyslu, občas se prostě zdejchnout musíte. A letos jsem tedy na své milence nešetřil - 2x jsem jí vzal do Polska, pak na Balkán do Chorvatska, Srbska a Severní Makedonie, na otočku do Německa, na týden do Itálie a do Anglie a pak konečně do Brazílie a Chile.

Dohromady těžko uvěřitelných 15 železáren, 9 oceláren, 9 válcoven, 7 sléváren, 5 kováren, 2 koksovny a nesčetně dolů. Tedy 47 zdokumentovaných podniků. Náklady na cestování raději nepočítám. Ale musí to být.

Abych si tenhle hutný hutní rok lépe zapamatoval, probral jsem všechny fotky a vybral mých 12 favoritů. Shodneme se? Všechny dosud poblikované snímky za rok 2024 naleznete kdyžtak zde.

Koksovna Prosper - uhelný bunkr - Bottrop, Německo, 01/2024

1. Koksovna Prosper

Kdo mě sleduje, pak ví, že trpím silnou obsesí na koksárenské uhelné bunkry. Je to většinou to první, co chci a musím na koksovně vidět. No a po tomhle bunkru na německé koksovně Prosper jsem bažil strašně dlouho, roky. V lednu se to konečně podařilo a světlo celkem přálo. Komplet je tady.

Důl Chwalowice - polská industriální krajina - Chwalowice, Polsko, 03/2024

2. Důl Chwalowice

Doly. Vedle hutí má druhá slabina. A zejména s těmi polskými mám silný platonický vztah už od mé první cesty do Šlůnsku v roce 2008. Takhle nějak vypadalo Porúří v šedesátých letech. Ale zatímco Německo se změnilo k nepoznání, Polsko si svého uhelného genia loci stále drží.
Pro tenhle záběr na dvě těžní věže dolu Chwalowice jsem se musel protáhnout úzkým výlezem na střechu třídírny uhlí. Konec února, slunce těsně před západem, ve vzduchu vůně tuhých paliv, oleje a nostalgie.

Slévárna Ernst Leopold - licí hala - Blansko, ČR, 01/2024

3. Dvojtavba

Chytit ve slévárně dvojtavbu, tedy lití většího odlitku ze dvou pánví najednou, není jen tak. Jednak se takové divadlo odehrává jen párkrát do roka a hlavně se to většinou dozvíte pár dní předem. A to v rušném rodinném a pracovním životě může být problém.
V blanenské slévárně Ernst Leopold (dříve Druhá slévárna Blansko) se to začátkem roku konečně podařilo.
Výsledkem je tahle fotografie - vlevo vidíme odlévání ze dvou pánví, vpravo pak lití do další připravené pánve z kupolní pece.

Siderúrgica Alterosa - odpich vysoké pece č.2 - Pará de Minas, Brazílie, 09/2024

4. Odpich

Brazílie je láska. A její dřevouhelné vysoké pece? To je vášeň. Vnímám, že vrcholu své dosavadní dokumentární práce jsem dosáhl právě v Jižní Americe. Je jich tam tolik, každá jiná, každá jinak podivuhodná, každá voní po eukalyptu. A není tedy divu, že se ve výběru top 12 objevily hned 4.
Tohle je odpich v železárnách Alterosa ve městě Pará de Minas. Světlo nemohlo být lepší.

Acciaierie Valbruna - 70t AOD konvertor - Vicenza, Itálie, 06/2024

5. AOD konvertor

Vím, tahle fotografie asi mnohé nenadchne, ale já mám prostě AOD konvertory rád a pořídit takhle čistý frontální portrét zkrátka není jednoduché. V Čechách ani jeden konvertor tohoto typu nemáme a tak jsem si pro něj zajel až do italské Vicenzi, kde už 100 let duní ocelárna Valbruna, světový leader ve výrobě speciálních a nerezových ocelí.
Na fotce vidíme 70t agregát v průběhu tavby.

Důl Halimba - zapomenutý klenot maďarského hornictví - Halimba, Maďarsko, 04/2024

6. Halimba

Do chorvatské ocelárny Sisak mě mobilní navigace vzala kolem jezera Balaton a nedaleko něj, jak jistě víme, se v minulosti hojně těžil bauxit.
Tato ekonomicky významná kapitola Maďarska se nešťastně uzavřela v roce 2010, kdy došlo k protržení jednoho z odkališť hliníkárny Ajkai Timföldgyár a následná tsunami silně toxického rudého bahna spláchla široké okolí včetně životů deseti obyvatel.
Zatímco opuštěná továrna stále tvoří hrozivou siluetu města, hornických památek se zachovalo jen pomálu. Jako zázrakem ale přežila hlavní těžní jáma dolu Halimba z roku 1952. V její existenci jsem jen doufal. V o to větší jásot jsem propuknul, když jsem jí po několika hodinách jízdy spatřil. A ačkoliv nemám slunečné počasí rád, k betonovému skeletu obalenému bauxitovým prachem se hodilo dokonale. Na tuhle fotku nedám dopustit.

Siderúrgica Metalsete - v licí hale - Sete Lagoas, Brazílie, 09/2024

7. Licí hala

A zase ta Brazílie. Nedá se svítit, ale dřevouhelné vysoké pece jsou zkrátka generátorem scén, kterých už v Evropě není. Tohle je licí hala železáren Metalsete v Sete Lagoas. Město o velikosti Plzně, ve kterém je 42 vysokých pecí, většina z nich činných. Představte si to - ráj.
Do této hutě jsem povolení nesehnal. Když jsem ale fotil v jiné železárně poblíž, její majitel byl bratrancem téhle a pak už stačil jen jeden telefonát. Takhle jednoduché to v Brazílii je.

Tata Steel Port Talbot, vysoké pece - Port Talbot, UK, 05/2024

8. Port Talbot

Ikonická, smutná fotografie. Do Anglie jsem se vypravil v květnu a jednou z priorit byly železárny TATA Steel Port Talbot. Přijel jsem zhasnout, protože vysokopecní výroba železa a ocelárna byly definitivně odstaveny v září a já měl tu čest se s jedním ze dvou posledních integrovaných závodů v celé Velké Británii možnost naposledy rozloučit.
Pochmurné odpoledne, mlčenlivý průvodce, tušení neodvratného konce. Ach jak bude tahle kráska v zálivu Swansea chybět..

Fergubel - odpich dřevouhelné pece - Divinópolis, Brazílie, 09/2024

9. Odpich

Ano, další odpich a další Brazílie. To se prostě neomrzí. Takhle dramatické snímky jsem v Evropě naposledy pořizoval snad před deseti, dvanácti lety. Dnes díky neúprosné automatizaci a bezpečnosti práce zcela nemožné. Zkrátka příjdete na licí halu, tam nuda nuda šeď, struskové žlaby zakryté, vysokopecaři v klimatizovaných velínech. Asi je to tak lepší, ale...
Na fotce vidíme odpich dřevouhelné vysoké pece železáren Fergubel v Divinópolis.

Siderurgica Huachipato - ocelárna - Huachipato, Chile, 09/2024

10. Huachipato

Zvláštní mix vzpomínek se mi při pohledu na tenhle záběr vybavuje. Štiplavě mrazivé ráno v zářijovém Chile, hlavní brána zabarikádovaná stávkujícími dělníky, do hutě jsme museli zadním vjezdem v přístavu. Siderurgica Huachipato má před sebou poslední čtyři dny života, než jí dovoz levné čínské oceli definitivně zlomí vaz a na dlažbě se ocitně několik tisíc zaměstnanců.
Depresivnější návštěvu jsem asi nikdy nezažil, ale tohle ráno, kdy se vycházející slunce opřelo o halu ocelárny přesně v okamžik lití surového železa do konvertoru, nikdy nezapomenu.

Siderúrgica Atlas - železárny zamrzlé v čase - Itabirito, Brazílie, 09/2024

11. Návrat do minulosti

Brazílie po čtvrté a naposledy. Tohle není fotografie z šedesátých let minulého století, ale ze září roku 2024. Itabirito, jedna z nejstarších činných železáren v celé Jižní Americe. Povolení mi vyšlo doslova v předvečer návštěvy, ve kterou už jsem ani nedoufal. Okolní kopce doutnají po mohutných lesních požárech způsobených zloději ovcí, zatímco v údolí dýmá vysoká pec, jejíž základy pochází z roku 1910. Je dusno, lepkavo, škrábe vás z těch všech kouřů v krku, ale bobtnáte tam hluboko uvnitř štěstím. Protože pro momenty jako tento stojí za to žít.

Havíř Mariusz - Stonava, ČR, 11/2024

12. Mariusz

Závěr roku, do Vánoc zbývá pár poslední týdnů a já klopýtám kilometr pod zemí obtěžkán fotovýbavou a dýchacím přístrojem neprostupnou tmou posledního aktivního dolu v Čechách. Cestu do rubání mi osvětluje jen houpající se světla čelovek. Čím víc se vzdalujeme výtahu, tím větší se dělá horko. Čekal jsem řev ventilátorů, místo něho tu ale panuje ohlušující ticho. Ranní směna se teprve trousí na pracoviště, z dálky jsou slyšet tlumené hlasy a dusot těžkých bot.
A najednou se z temné štoly přede mnou zjeví ON - Mariusz. Prototyp antického atleta pokrytý uhelným prachem.
Za ním se vynořují ještě další postavy, ale tenhle Herkules z podzemí krade veškerou moji pozornost. Po dlouhých minutách zírání přeci jen sbírám odvahu a oslovuji ho s prosbou o portrét. Nikdy v životě se mi tak netřásly ruce. Z deseti fotek vychází jedna.
Jedna jediná, ale dost možná ta nejlepší, kterou jsem letos pořídil.

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook