Jiná země

Donětské železárny při soumrakuDonětské železárny při soumraku - Industriální fotografie

S rostoucími obavami o osud té poklidné země, jakou jsem zažil na jaře roku 2012, sleduji každým dnem dramatické zprávy z Kyjeva a přilehlých měst.

V celé své tiché kráse jsem měl možnost Ukrajinu navštívit před dvěma lety společně se svými druhy Pavlem Zubkem, Haraldem Finsterem a Uwem Niggemeierem. Cílem naší cesty napříč celou zemí byl hutní průmysl na východě. Během dvou týdnů drncavého cestování a manévrování po vozovkách plných děr jsme měli možnost navštívit ocelářská centra v Krivoj Rogu, Dněpropetrovsku, Donětsku a Mariupoli současně s největší uhelnou pánví Evropy, legendárním Donbasem.

Ukrajina, ta rozlehlá země s nekonečnými lány úrodných polí protkaná rozbitými asfaltkami, po kterých cestování zabere dvojnásobek předpokládaného času a které z vašeho auta vytřesou všechno přebytečné; ta půvabná země s lidmi tak vlídnými a upřímnými, že nikdy nevíte, odkud zrovna přijde pozvání na oběd; ta země, ve které vás každou chvilku ohromí hluboké kontrasty mezi brutální sovětskou zástavbou a skromnými, krčícími se dřevěnkami v popředí majestátně dýmajících hutí; ta turisticky nepřipravená země, ve které necháte za nocleh na léty proleželé matraci s koupelnou bez teplé vody a zamřížovaným výhledem do zdi dvě stovky; ta Bulvár v Dněprodzeržinskuneuvěřitelně dámská země, kde se lodičky na jehlovém podpatku nezouvají ani na nejdivočejší zablácené pěšině na okraji vsi a kde je perfektní make-up snad povinnou součástí pracovního oděvu i v té nejšpinavější válcovně; ta stále pyšná země na doby dávno minulé, kde na každém rohu narazíte na nazdobenou, čerstvě naleštěnou sochu Lenina a doly nesoucí název "Pětiletka", "Mladý Komunard", nebo "Rudý říjen"; ta uměle hornatá země z hlušiny a uhlí s potichu dunícími šachtami napříč Donbasem; ta zapomenutá země s průmyslem tak těžkým, že máte chuť si svou ochrannou helmu při vstupu do licí haly naopak smeknout; tak přesně tato země, jakou mám stále v živé paměti, se mění.

Ukrajina už nikdy nebude jako dřív. Poté, co se stávající prezident Janukovyč dobrovolně a sám odřízl od zbytku Evropy se metropole Ukrajiny změnila v bitevní pole s jen těžko odhadnutelným scénářem.

Tyto řádky píši dne 20.2.2014, tedy zhruba 8 měsíců před mou druhou, dlouho plánovanou cestou do této nepokoji zmítané země. Jen čas ukáže, zda se ještě vůbec bude kam vracet.

Jedno je ale jisté již nyní, žádná sametová revoluce se konat nebude.

Fotografie z tehdy mírumilovné a ospalé země k vidění na www.viktormacha.com .

Předchozí články

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
71515517
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Michal Vitásek
Tak snad se jim to tam nyní zlepší, budou nové volby a na pár let klid.
Ema
Souhlasím s Palem, je to velice dobře napsané. A smutné...
Palo
Hezky jsi to napsal!
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace