tradiční ruční válcovna v Zawierci
Walcownia Bruzdowa Zawiercie, jemná válcovna
Na dobrá místa se člověk rád vrací. Fotografie z první i druhé návštěvy zde. Podobně i já jsem se podruhé vypravil do zapomenuté válcovny v polském městě Zawiercie, kolébky polské průmyslové revoluce. A proč? Protože tradiční ruční válcování v Evropě pomalu ale jistě mizí a právě ZWWB je jednou z posledních válcoven tohoto typu široko daleko. Zkrátka a dobře práce kvapná málo platná a zde si s každým jednotlivým vývalkem vážně dají na čas. Na výsledku je to znát.
Rozvoj polského hutního průmyslu je historicky spjat zejména s městem Zawiercie, ve kterém již v roce 1897 zahajuje německý podnikatel Samuel Huldschynsky výstavbu první železárny "Towarzystwo Akcyjne Sosnowieckich Fabryk Rur i Żelaza".
V roce 1901 je zde uvedena do provozu první vysoká pec, martinská ocelárna s dvěma 40t pecemi, válcovna trub a mechanické dílny. Profilové válcovny, zejména malá a střední trať jsou dokončeny v roce 1903.
Během vypjaté politické situace v období 1904-1905 se mění i majitelé firmy a huť nese název "Oberschlesische Eisenach-Bedarf AG". Do roku 1908 byly zprovozněny další dvě martinské pece a obručárna.
Během let 1914-1918 byla výroba zcela zastavena, ovšem nejistá situace trvá i dvě další desetiletí. Teprve až v padesátých letech minulého století se začíná huť opět zotavovat. Nejprve byly postupně zmodernizovány všechny válcovací tratě a v roce 1964 pak byla dokončena výstavba haly kontinuálního odlévání. Tím se i postupně přechází na elektrickou výrobu oceli. Martinská ocelárna byla zastavena během let sedmdesátých. Roku 1996 dochází k rozdělení bývalé Hutě Zawiercie a nedlouho poté je založena společnost "Walcownie Bruzdowe", která ve válcířské tradici pokračuje dodnes.
Předchozí články
- URAL, cesta na špatnou stranu světa (část II.)
- Aperam Châtelet
- Jeden ze tří posledních
- kousek Francie na dalekém Uralu
- Ferriera Valsabbia