Vítkovická ocelárna, konec jedné éry

Ocelárna Vítkovice Steel, lití surového železa do konvertoru

Očekávatelné a nevyhnutelné se stalo skutečností. Dnes, 30. září 2015, byl definitivně ukončen provoz na vítkovické ocelárně. Stalo se tak zhruba rok poté, co celý výrobní závod prodala ruská společnost Evraz investorům z Kypru. Uzavření se týká dvou 72 t konvertorů, sekundární metalurgie a zařízení kontinuálního odlévání bram. Válcovna 3,5 Kvarto a těžká profilová trať by měly i nadále zůstat v provozu.
Současně po 106 letech tradice výroby oceli ve Vítkovicích mizí i další, dosud neodmyslitelná část ostravského genia loci - železniční vozy, zvané "Veronika", nebo také torpéda, která dnem i nocí převážela surové železo napříč městem z Nové Hutě v Kunčicích.

Krátce z historie Vítkovických železáren:

Železárny nacházející s samém srdci Ostravy byly založeny v roce 1828 vévodou Rudolfem Habsburským a pojmenovány "Rudolfshütte". První koksová pec zde byla na tehdejší evropské poměry postavena záhy, již v roce 1836.
Roku 1843 kupuje huť vídeňský bankéř Salomon Mayer Rothschild a nechává postavit první bessemerův konvertor.
V roce 1874 je založena Vítkovická důlní a hutní společnost (Witkowitzer Bergbau- und Hüttengewerkschaft).
V roce 1909 je dokončena výstavba nové siemens-martinské ocelárny, Vítkovické železárny se stávají předním evropským dodavatelem konstrukčních ocelí a těžkého strojírenství. Za druhé světové války se huť stává součástí "Reichswerke Hermann Göring" a po znárodnění roku 1945 je přejmenována na "Vítkovické železárny Klementa Gottwalda".

Zastaralé Talbotovy pece byly uhašeny v roce 1967 a nahrazeny tandemovými. V roce 1972 je zahájen provoz na 3,5 m válcovně tlustých plechů.
První kyslíkový konvertor (72t) byl spuštěn v roce 1982 a druhý v roce 1991. Tandemová ocelárna byla odstavena krátce poté. Poslední odpich na vysoké peci byl uskutečněn 27. září 1998.
Ruská společnost Evraz provozovala ocelárnu v období let 2005 - 2014.