vzpomínka na koksovnu v Mariánských Horách

koksovna Jan Šverma, uhelná věž a vychladlá baterie - industriální architektura

Jako by to bylo včera, co jsem se po rozpálených komorách tehdy ještě dýmající koksovny v Mariánských horách procházel poprvé. Tenkrát v roce 2008 jsem ještě nevěděl, že nahoře na bateriích dosahuje teplota kovové konstrukce několika set stupňů a že jediný bezpečný pohyb zaručuje hbité poskakování po cihlové vyzdívce tuto konstrukci vyplňující. Domů jsem tak odjížděl naštěstí jen s propálenou podrážkou boty a nezapomenutelnou vzpomínkou.

Na koksovnu Šverma jsem se pak s odstupem let ještě několikrát vrátil. Nebyla to pro mne totiž fabrika ledajaká. Založena již roku 1890 společně se sousedícím dolem Ignát se brzy stala jednou z největších uhlí zpracovávajících továren v kraji. A zhruba tou dobou se tudy procházel i můj pradědeček František Mácha s hornickou šavlí za pasem coby naddůlní.

Poslední koks zde byl uhašen na sklonku roku 2010, kdy se celá produkce pomalu přesunula na nedalekou koksovnu Svoboda. A krátce po ukončení provozu jsem se zde také zastavil naposled. Takové mlhavé dopoledne to bylo. Hrobové ticho občas přerušil jen autogen hladově se zakusující do prvních likvidovaných vzpěr. Železné rámy koksárenských komor mezitím vychladly a zrezly, po baterii bylo konečně možné se normálně projít.

koksovna Jan Šverma, dochlazení vytlačeného koksu na koksové rampě - industriální architektura