Začátek konce
Cockerill Sambre Seraing, haut fourneau 6
Dnes, 4.1.2016, začala demolice poslední vysoké pece bývalých železáren Cockerill Sambre Seraing.
Seraing společně s dalšími městy ležícími při obou březích řeky Mázy lze považovat za jednu z kolébek evropské průmyslové revoluce. Ta zde expandovala zejména díky britskému podnikateli Johnu Cockerillovi, který první huť na zpracování železné rudy založil již v roce 1817. Po Cockerillově smrti roku 1840 byla huť zestátněna a dál vzkvétala pod názvem Société anonyme John Cockerill.
V roce 1955 byly železárny sloučeny s nedalekým závodem v Ougrée a brzy vytvořily kompaktní integrovaný závod Cockerill-Ougrée, který brzy zaměstnával na 45.000 lidí. Huť vtěsnaná mezi řekou a městskou zástavbou se nemohla dál rozpínat a tak staré pece a odlévací haly postupně prorůstaly ve stále hustší změť potrubí a ocelových konstrukcí. Není tedy divu, že se tak impozantní areál dostal několikrát i do objektivu slavné dvojice Becherů.
Částečná prostorová úleva nastala až na začátku devadesátých let, kdy byla poměrně velká část původních budov vybourána. Tou dobou postupně řídnoucí Seraing měnil své majitele jako na běžícím páse. Ať již to byla nově vytvořená společnost Cockerill-Ougrée-Providence et Espérance Longdoz, Arbed, Usinor, nebo konečně Arcelor Mittal, který výrobní cyklus definitivně převzal v roce 2010.
Osud posledního mohykána, vysoké pece č.6, hrdě se tyčícího nad ulicí Rue Ramoux, byl ale delší dobou nahnutý. Poprvé byla pec odstavena v roce 2005 aby byla po třech letech opět uvedena do provozu a záhy, v roce 2009, znovu vyhašena. Jen málokdo ale čekal, že tomu bude naposledy. Seraing se z poslední vlny krize ocelářského průmyslu už nikdy nevzpamatoval. Ačkoliv byla výroba surového železa definitivně ukončena, ještě v roce 2012 ožila mezi bývalými hutníky vedenými Patricem Dautrebandem iniciativa "MR-IC Seraing" na zachování vysoké pece pro další generace. Bohužel, celý projekt provázený poměrně živou mediální kampaní utichnul stejně tak rychle jako začal.
Podle dostupných informací bude demolice vysokopecního provozu trvat celé tři roky. Na poslední spatření zdaleka viditelné dominanty nám tak ještě nějaký ten čas zbývá.
Předchozí články
- Buzuluk Komárov, 555 let slévárenské výroby
- Podruhé v Kosogorské železárně
- Novolipetsk, hutní gigant Ruské federace
- Baťova slévárna
- NLMK La Louvière, válcovna pasů za tepla