Záporoží, průmyslový poklad Ukrajiny

Metinvest Zaporizhstal, odlévání ingotů na martinské ocelárně - Запорожсталь, Запорожский металлургический комбинат

Ač to původně nebylo v plánu, dokumentaci Záporožské huti jsme museli rozložit do dvou na sobě nezávislých dnů. V předvečer návštěvy dostávám z oddělení komunikace zprávu, že na válcovně pasů je neplánovaná odstávka a zda bychom nechtěli přijet až pozítří. Flexibilita nebyla nikdy má silná stránka, která je navíc během expedice s přesně naplánovaným itinerářem o to výrazněji potlačená, a tak nezbývá, než nejstarší válcovnu pasů v Evropě oželet.. Na přání vedení železárny jsme ráno hosty místní "Snídaně s Novou" (záznam k vidění zde) a pak už, po dlouhých čtyřech letech získávání povolení, konečně míříme na hlavní bránu.
Záporožstal byl založen v roce 1931, první železo vydala vysoká pec jen o dva roky později. Se svým objemem 960m³ se toho času jednalo o vůbec nejvýkonnější pec na Ukrajině. průmysl. Následovala martinská ocelárna a blokovna se systémem hlubinných pecí. Dynamický rozvoj utíná až vývoj druhé světové války. Závod je uzavřen a většina unikátního zařízení transportována do železáren v Magnitogorsku . Výroba se opět rozeběhla až po roce 1947 a ocel, která z větší míry pozbyla armádního využití, nově slouží automobilům "Paběda" a "Záporožec".
Od návštěvy Záporožstalu jsem čekal hodně, oceláren s martinskými pecemi už na světě totiž mnoho nezbývá. Z dříve standardní technologie je dnes v provozu posledních osm hutí a ta záporožská patří k těm vůbec největším. No posuďte, 8 martinských a jedna tandemová pec v jedné hale prostě není na současné poměry zcela normální. Odpich střídá odpich, ingoty se odlévají snad bez přestání. Roční produkce čtyř milionů tun oceli je tu znát a zdá se být čím dál tím uvěřitelnější. Venku nás skrápí oranžový déšť, kapky z fotoaparátu nejdou dolů. Ráj.

Pořád se ale nemůžu smířit s tím, že bych Záporoží opustil bez jediného snímku válcovny. Dnes to nevyjde a v další dny nás čekají další závody a celá krivojrožská rudná pánev. Pokoušíme se domluvit rychlou návštěvu válcovny cestou zpátky z Mariupole, ze které se budeme vracet příští týden (pokud nás ovšem nesevře frontová linie). Předběžně ujednáno, oranžoví a předojmovaní odjíždíme směr Nikopol.

Týden utekl jako voda v odkališti a my se kodrcáme přes děravé ukrajinské asfaltky zpátky do Záporoží. Buď se na martinské ocelárně dneska nevyrábí, nebo konečně přišlo jaro. Jako by to byl v tom ostrém březnovém slunci úplně jiný závod. Zastavujeme před omšelou, snad nekonečně dlouhou halou a vstupujeme dovnitř.

Metinvest Zaporizhstal, válcovna pasů z Pittsburghu - Запорожсталь, Запорожский металлургический комбинат

Tak o tohle jsem málem přišel? O tohle?? Válcovnu pasů zde v roce 1938 instalovala americká firma "United Engineering of Pittsburgh" jako vůbec první technologii svého druhu v Evropě a od té doby je v téměř nezměněném stavu v provozu. Pravda, válcovací stojany se zrovna skví čerstvým zeleným nátěrem, ale to bude co do modernizace za těch posledních téměř 80 let asi tak všechno. Nevídaná mimořádnost. Mé nadšení ještě víc graduje s příchodem na blokovnu, která je o jeden rok starší. Monstrózní válcovací stolice, skrze kterou se co chvíli valí několikatunové ingoty. Pro tyhle chvíle se vyplatí jezdit na Východ, to už se jinde nevidí. Nebýt nervózně přešlapujícího a po hodinkách neustále pokukujícího průvodce, byl bych v tom chrámu práce snad do večera.

Huť opouštíme kolem čtvrté, cestou do Dněpropetrovsku skoro nemluvíme. Na to, co bylo viděno, slova nestačí. Celou galerii z mé návštěvy si prohlídněte zde.