10 strastí industriálního fotografa

Siemens-martinská ocelárna v ranních paprscích. Siemens-martinská ocelárna v ranních paprscích. - Industriální fotografie

Fotografická dokumentace závodů těžkého průmyslu je mimořádně atraktivní záležitost a pokud by mi za ní někdo i platil, jednalo by se o více než radostné povolání. Málo kdo si ale uvědomuje, kolik překážek na takové cestě do továrny leží a za jak nejistým výsledkem vůbec klopýtáte. Za posledních deset let jsem v rámci svého dlouholetého projektu (viktormacha.com) za hutěmi, válcovnami, slévárnami a doly nacestoval tisíce kilometrů a tak jsem se rozhodl některé z nejčastějších strastí sepsat. Budiž to varováním těm, kteří vykročení na podobnou cestu zvažují a zároveň také mně, abych se k textu před každou další expedicí vrátil a zkrotil v sobě přehnaná očekávání.

1. Nedostanete povolení
Pokud se někdo domnívá, že na bránu železárny stačí přijít tzv. "na Jehovistu", dát si s panem ředitelem kafe a zvesela odhopkat s fotoaparátem do provozu, je na omylu. Povolení k focení je zcela zásadní a jeho získání někdy zabere celé měsíce, případně roky. Bohužel stále ještě existuje velká řada firem, která si fotografa ve své provozu nepřeje. Mezi absolutní špičku v zatrhávání žádostí patří Velká Británie, Rakousko a Lucembursko. Je to škoda, hutě tady do nekonečna nebudou a dalším generacím zůstane jen hrstka historických fotografií z výstavby závodu a pak halda zcela bezcenného enviroment-friendly balastu z mediálních kampaní.

Nad nedávno uzavřeným kokso-chemickým závodem. Nad nedávno uzavřeným kokso-chemickým závodem. - Slantsy, Rusko, 05/2017

2. Povolení dostanete, ale než se stihnete dostavit, už neplatí
V podstatě horší varianta bodu prvního. Administrativu toho konkrétního závodu konečně prolomíte, povolení získáte, ale protože není v lidských (alespoň ne v mých) silách všechno odložit a skočit na první letadlo, návštěvu tak o pár měsíců odložíte. Když pak sekretářku oslovíte znovu, voilá, poměry se změnily a povolení už neplatí. Stále je ale lepší dozvědět se tuto nemilou zkušenost před odjezdem, než na místě, jak se mi nejednou stalo v Rusku. Ještě týden před příjezdem vsjo charašo, o několik dní a přestupů letadlem později ale o vás nikdo neví, vedení se změnilo a můžete jet zase domů..

3. Povolení dostanete, ale než se stihnete dostavit, závod mezitím zkrachoval
Ano, i to se občas stane. A kde jinde na posledy, než opět v Rusku. Dokonce jsem zde o tom napsal samostatný článek.

Počasí je většinou to poslední, co řešíte. Ale i to dokáže občas pěkně na*rat. Počasí je většinou to poslední, co řešíte. Ale i to dokáže občas pěkně na*rat. - Katowice, Polsko, 02/2009
(KWK Wieczorek, foto: Pavel Zubek)

4. Povolení dostanete, ale vedení podniku se vám nutně potřebuje zavděčit a vykrmit
Tahle praxe je doménou zejména frankofonních zemí, kde je hodování hlavní náplní života. Sám mám dobré jídlo rád, ale když už ujedete několik stovek kilometrů do vaší vysněné ocelárny, ve které ale díky štědrému vedení strávíte jen hodinu a půl kvůli tomu, že je třeba fotografa náležitě uhostit několikahodinovou degustací v té nejluxusnější restauraci města. Děkuji, je to od vás opravdu milé, ale vážně se radši někde doženu ve večerním fastfoodu. Já jsem přijel fotit! Lepší plná karta fotek a prázdné břicho, než opačně.

5. Eskorta
Musí to být krásné, mít možnost se na fotografickou práci soustředit, sám a nerušen. Tak na to ale v průmyslovém prostředí zapomeňte. Je skutečným svátkem, kdy vás doprovází jen ospalý směnový mistr, nikterak nedbající co a jak dlouho fotíte. Zpravidla platí, že čím východněji jedete, tím větší prvomájový průvod se na vás vrátnici nabalí. Absurdních rozměrů nabyl například na Ukrajině, kdy nás z ředitelství odjížděli dva plné Gruzaviky a z celé posádky se mi představila pouze chatrnou angličtinou vládnoucí manažerka komunikace Olga. Kdo byli ti ostatní, celou dobu mlčky přihlížející, dodnes netuším. A garantuji vám, že není nic nepříjemnějšího, než když každé cvaknutí závěrky vašeho fotoaparátu provází úlevné vydechnutí anonymního davu papalášů v naději, že už toho martyria v provozu bylo dost a že pauza na oběd se blíží.

No uznejte, v tomhle se nedá pracovat.. obklopen novináři za Uralem.No uznejte, v tomhle se nedá pracovat.. obklopen novináři za Uralem. - Nižní Tagil, Rusko, 10/2014

6. Výroba nejede, nebo právě skončila
Věřte mi, neexistuje horší pocit, než když vcházíte do výrobní haly své vysněné železárny, do které vám získání vstupu trvalo několik let a do které se trmácíte klidně i několik tisíc kilometrů a už na prahu poznáte, že je něco špatně. Vejdete dovnitř a nic se neděje, prostě ticho.
Největší dno jsem zažil v jedné huti východně od Chicaga. Tamní válcovna pasů patří mezi nejstarší svého druhu a fakt jsem se na ní celou cestu upřímně těšil. Měl to být jeden z vrcholů celé expedice, kterou jsem skládal dohromady čtyři roky. Ohlásíte se na bráně, s ředitelem projdete celou výrobu, všechno jede, klape, duní jak má. Dáte se s ním ještě jedno kafe na posilnění a vyrazíte do provozu a .... a na samém konci haly vidíte pomalu dohasínající žluto-oranžovou záři. Jasně, výroba právě skončila. Žhavý vývalek se zaseknul v dokončovacím stojanu a jeho rozřezání zabere celý zbytek dne. Je konec, dneska už se tady nic dít nebude. Přijďte zítra. Ale zítra musíte být na koksovně 500 km daleko a fakt to zpátky nestíháte. Den v troskách a nemůžete s tím dělat nic.

Válcovna pasů, kterou jsem o pár minut nestihnul..Válcovna pasů, kterou jsem o pár minut nestihnul.. - NLMK Indiana, USA, 10/2015

7. Výroba jede až moc!
Nezáleží na tom, jak moc bytelný stativ máte, ani kolik stupňů redukce vibrací si na objektivu nastavíte. Připravte se na to, že většina fotek bude stejně na vyhození. Hutní závod je v podstatě živý, kovový organismus. A vše co žije, hýbe se. V pohybu jsou jeřáby, konvertory, válcovací stojany, pánve, samotní dělníci a konec konců i podlaha, na kterou si tak nadějeplně postavíte ten svůj stativ. K tomu si připočtěte neustále se dramaticky měnící expoziční podmínky a téměř nezachytitelný žár žhavé oceli a budete si pomalu začít přát situaci z předchozího bodu.

Někdy se ten odpich ale přeci jen povede. Někdy se ten odpich ale přeci jen povede. - Železárny Satka, Rusko, 04/2013

8. Pálí, klouže, bolí
Ano, surové železo je opravdu žhavé, kovové pláty na podlahách skutečně kloužou po mazutu a metalický prach na ocelárně dokáže vašemu cvakátku vážně ublížit. Prostředí těžkého průmyslu je extrémní. A pokud nebudete dbát bezpečnostních předpisů, nenosit helmu, ochranné brýle, špunty do uší, boty s kovovou špičkou a bundy z nehořlavých tkanin, zbytečně riskujete. Riskujete, že se zřítíte ze schodů a roztržené zápěstí vám bude sešívat sestřička s cigaretou v koutku, jako se mi stalo kdysi v Rusku, že vám uvízne v oku ocelová tříska jako se mi stalo v Rumunsku a nebo že ještě 24 hodin po návštěvě elektroocelárny nic neuslyšíte, jako se mi stalo v Německu. A to všechno jen proto, že jste průmysl podcenili.

Vše o.k., v rámci možností.. Po úrazu v ruské železárně.Vše o.k., v rámci možností.. Po úrazu v ruské železárně. - Tula, Rusko, 10/2014

9. Cenzura
Že jste konečně dostali povolení, trefili se do výroby, vyvarovali se všech nástrah provozu a pořídili ty nejlepší fotografie za poslední dobu? To přece vůbec nic neznamená, ten poslední krok vás teprve čeká v podobě nic neodpouštějícího oddělení komunikace a marketingu, které teprve posoudí, zda je jejich továrna na vašich fotografiích dostatečně zelená a odpovídá aktuální vizuální identitě firmy.
Například v jedné holandské huti mi autorizací neprošlo 80% fotografií jen proto, že dělníci na sobě měli "přežité" modro-žluté montérky místo aktuální oranžovo-zelené varianty. Nemyslitelné, co by si o nás svět pomyslel?
V archivu mám něco přes 350 snímků, které nesmí spatřit světlo světa. Dohodu samozřejmě držím, ale po tom všem úsilí to zamrzí.

A když už se vám nějaká fotka vážně povede, tak jí zase nesmíte publikovat, nebo aspoň zatajit místo pořízení, jako třeba zde.. A když už se vám nějaká fotka vážně povede, tak jí zase nesmíte publikovat, nebo aspoň zatajit místo pořízení, jako třeba zde.. - Železárny xxx, Někde, 02/2018

10. Skutečnost, že ten váš svět prostě mizí,
je tou největší a poslední strastí. A neuděláte s ní nic, prostě vůbec nic. Další ocelová města už nebudou. Tohle jsou poslední dekády starých dinosaurů z doby průmyslové. Ty těžní věže, slévárny, kovárny, ocelárny a vysoké pece, které se každým rokem s dutým rachotem sesunou k zemi už jsem přestal počítat. Nějak to přestalo mít smysl. A příliš mnoho jich zmizelo bez jediné důstojné fotografie, bez jediné vzpomínky a bez možnosti naše chyby napravit. Průmysl reparáty nepřipouští. Že vám tehdy nevyšlo počasí a tu těžní věž si vyfotíte na jaře? To se taky může stát, že se v dubnu vrátíte na místo činu a na vás už čeká jen jáma překrytá betonovým náhrobkem. Že se do tamté slévárny teď nedostanete, protože máte v práci frmol? Tak už tam ani podruhé nejezděte, protože místo rozpálených pecí se v opuštěných halách bude prohánět parta urbexerů právě zažívajících to největší dobrodružství v životě.

Tak ani tuhle vysokou pec už nestihnu.. demolice proběhla v roce 2015.Tak ani tuhle vysokou pec už nestihnu.. demolice proběhla v roce 2015. - "L" Furnace, Bethlehem Steel, Sparrows Point, Baltimore. Foto: Amy Davis

Kéž by si mne vybral jiný fotografický žánr. Proč hutě, proč.. ? Tak udolávající, tak demotivující a přece tak krásné.

Jako noční můra znovu a znovu přitahovaná spalující září žárovky si připadám, pořád ještě neumdlévám a s ohořelými křídly se vrhám vstříc dalšímu nárazu.

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook

*Nejsem pisálek, každý odstavec je trýzní, sesmolení článku mi zabralo bez mála dva týdny. A jen za ty dva týdny jsem zakusil 6 z 10 strastí výše. Něco na nich asi bude.

Předchozí články

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
21961812
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Anna
Vážně opravdicky neuvěřitelně dojemný.
Dominik
Ty zelezerny nekde... sou hradek ne? Moc pekna fotka...
Martin Ševčík
Pěkný článek, dobře se to četlo. Taky mám pár fotek v šuplíku, co nesmí ven. :(
Palo Zubek
Naprostý souhlas!
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace