Burns Harbor, huť v pobřežních dunách
ArcelorMittal Burns Harbor, ocelárna
úterý 28.10.2015 / Burns Harbor, Indiana, USA
(netříděné zápisky z cest, všechny fotografie z návštěvy železáren Burns Harbor zde)
-špatně spím, vzhůru už v jednu, pak až před pátou
-k snídani koblihy
-svižná cesta pěti-proudou dálnicí do Burns Harbor
-letmé přivítání na hlavní bráně pobočky ArcelorMittal
-v mailech energická tisková mluvčí je ve skutečnosti sešlá, prošedivělá babka
-na starost mne bude mít Jimmie Anderson, chladný, sarkastický vousáč, možná vyšší než já, dřív byl u NAVY Seals
-průvodce na vysokých pecí podsaditý bodrý chlapík Vincent
-"May I do some outside shots first?" "Wherever you wanna go, baby!"
-kráčím sám, Jimmie s Vincentem jsou dobrých 200 m za mnou a tlachají
-pěkné to tu mají, obcházím vysoké pece D a C, A a B se nikdy nepostavily
-skvostný design, omšelé, prorezlé, americké
-hejno racků na ohřívačích vzduchu
-v licích halách jak na Ukrajině, možná i hůře
-všude americké vlajky, hrdý to národ
-nakonec focení ze samé střechy velínu, stojím jen pár centimetrů od propasti bez zábradlí
-vynecháváme oběd, čas na koksovnu
-nepořádek i uvnitř administrativní budovy, tlustá černoška v roli ostrahy
-průvodce po koksovně Erik je kytarista, sympaťák, o suchém hašení koksu nikdy neslyšel
-zase ty obrovské a odkryté konvertory (3x 350 tun), o něco uklizeněji než v Indiana Harboru
-kontilití ale zase stojí za prd
-nakonec na válcovnu plechů, krásná trať z roku 1964, temné, zašlé prostředí
-tady to všechno kdysi před šedesáti lety začalo
-náš průvodce válcovnou jakoby sem ani nepatřil, taková jemná duše šeptem mluvící, průzračně modré oči upřené do nekonečna
-válcovna pasů nejede, údržba
-všechny baví historka o nebohém dělníkovi z nejmenované ukrajinské hutě (tenkrát na Ukrajině v roce 2011 mi někdo říkal, že byl v jedné ocelárně smrtelný úraz, protože je s tím ale moc papírování, zmrzačené a několikatunovou pánví rozdrcené tělo dělníka hodili přes plot a teprve tam zavolali záchranku. In klasický příklad úrazu na procházce kolem ocelárny..)
-vydatný den, začíná mžít a dost se ochladilo
-vřelé loučení, tak snad zase někdy... no..
-večer jedu otci sehnat nějaké ty pohledy, o které mne už několik dní prosí
-ani v Gary nemají (pošta, papírnictví, pumpa), tak smůla
-ale zajížďka se vyplatila, napříč pobřežními dunami, zatažený a barevný podzim, písek skřípe pod pneumatikami
-do hotelu, chat s rodinou, na večeři opět do Portillo´s
-Jumbo hot dog je menší než náš párek v rohlíku, leč dobrý
-hladový, ale návštěvou huti plný, ulehám
Předchozí články
- Začátek konce
- Buzuluk Komárov, 555 let slévárenské výroby
- Podruhé v Kosogorské železárně
- Novolipetsk, hutní gigant Ruské federace
- Baťova slévárna