Karabaš, mrtvá zóna
17. července 2018
„Paní Olgo, rádi bychom navštívili vaši slévárnu mědi v Karabaši. Bylo by to možné?"
„Samozřejmě, přijeďte kdykoliv.“
25. srpna 2018
„Paní Olgo, Karabaš plánujeme navštívit na začátku října. Bylo by to možné?"
„Samozřejmě, slévárna jede nepřetržitě."
21. září 2018
„Paní Olgo, v Karabaši budeme v pondělí 1. října. Můžeme se zastavit? Výroba pojede?“
„Samozřejmě, slévárna jede nepřetržitě.“
28. září 2018
„Paní Olgo, už jsme v Jekatěrinburgu a míříme do Karabaše.“
„Samozřejmě, počítáme s vámi, slévárna jede nepřetržitě.“
1.října 2018
„Paní Olgo, jsme na bráně dle domluvy.“
„Samozřejmě, jdu pro vás. Máme dnes ale plánovanou odstávku výroby.“
Tolik k organizaci návštěv hutních provozů v Rusku. Do poslední chvíle nevíte, do čeho přijedete.
A přesně takhle vypadala komunikace s ředitelkou vnějších vztahů v karabašské slévárně mědi, v jednom z nejzamořenějších míst na Zemi.
Karabashmed je největší huť na zpracování mědi v celém Rusku. První hornická osada zde byla založena již v roce 1822 a kolem ní se postupně rozrostl povrchový lom na měděnou rudu.
Karabaš, pozůstatky po hlubinné těžbě mědi
Nicméně po téměř sto padesáti letech nepřetržité těžby a tavby mědi okolí Karabaše prakticky vymřelo, ekosystém se zcela zhroutil. Od 70. let minulého století se začaly objevovat kyselé deště, které celou situaci ještě umocňovaly.
V roce 1989 již byla situace tak kritická, že bylo nutné huť zavřít a ruské Ministerstvo životního prostředí prohlásilo Karabaš zónou vážné přírodní katastrofy.
Jenomže ceny mědi začaly strmě růst a tak byla výroba bez jakékoliv změny v roce 1998 obnovena.
Teprve o šest let později se huť stala součástí skupiny RCC (Russian Copper Company), která závod postupně modernizuje.
Stará továrna je téměř minulostí, barva odkališť v okolí je ale stále krvavě rudá.
Všechny fotky zde.
Karabaš, konvertory na tavbu mědi
Možná se ale ptáte, jak to, že přeci jen nějaké fotky z výroby mám? Do poslední chvíle nevíte, do čeho jdete. A nevěděla to ani paní Olga. Když jsme zkroušeně dorazili do slévárny, vyléval se zrovna poslední konvertor, poslední tavba. Přijít o pět minut později, nemáme nic. Podruhé už mne ale v Karabaši neuvidí.
Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook
Předchozí články
- Claudio Cionini - industriál ze sna
- Tragédie v železárnách Hrádek
- Dave Clay - chladný industriál
- Na vlně iracionality
- Ideální forma průmyslu