Královská ocel

SSAB Oxelösund, odpich na vysoké peci č.2 - Oxelösunds järnverk, masugn #2

Přes 10 let pořád dokola, každej rok to samý, znovu a znovu.

Posíláte stovky emailů (ano, má složka odeslané pošty čítá na 1.628 žádostí o povolení fotografické dokumentace), pracně získáváte kontakty, obvoláváte, vztekáte se, že nikdo neodpovídá, zuříte, že někdo konečně odpověděl, ale záporně.

A tak většinu čas jen dřepíte doma nad satelitní mapou a jen čumíte na ta nová a nová prázdná místa po zlikvidovaných závodech, do kterých vás nepustili.

Kladná odpověď přichází jen zřídka. Nabízíte svou práci zadarmo, hutě jsou pro vás vším. Nepočítáte náklady a prostě jedete. S pocitem viny, že vás vyhodili dveřmi a tak vlezete zpátky oknem. S pocitem studu, že opouštíte rodinu a prostě z toho mraveniště zmizíte.

Ale nemůžete jinak. Pořád znovu a znovu dokola.

A pak to přijde. Jako rána z čistého nebe. Sedíte zase doma po dokumentárně né úplně vydařeném roce, dva týdny do Vánoc, děti pulsují už od poloviny listopadu, všechno vám leze na nervy, nemáte jedinej dárek a bum, otevřete email a tam zpráva od generálního ředitele jedné švédské železárny, do které už jste dávno přestali psát, protože stejně nikdo nikdy neodpověděl, že narazil na váš projekt a strašně rád by se stal jeho součástí.

A tak si to čtete jednou, dvakrát, mnete si oči, manželka na vás volá z kuchyně, abyste jí přišel pomoct lepit linecký, ale vy místo toho odpovídáte řediteli, hlavu v oblacích, že jste na cestě, a chvátáte na první letadlo mířící na sever, protože tam na severu je jedna z nejikoničtějších železáren Evropy a je to teď, nebo nikdy a je to přesně to, o čem jste tolik let snili.

Uběhne pár hodin a vy se vážně blížíte k hlavní bráně, ze které vám už kyne generální ředitel s usmívající se sekretářkou, tou, která vám nikdy neodpověděla, a vy víte, že to všechno má smysl a je z toho nakonec vůbec ta nejlepší expedice, jakou jste kdy podnikli.

A pak už jste zase doma, kde to voní cukrovím, všichni vás vítají s otevřenou náručí a stačí jen rozsvítit stromeček.

SSAB Oxelösund, železárny kolem roku 1920 - Oxelösunds järnverk, masugn

Železárny na jižním pobřeží Švédska byly založeny v roce 1913 pod názvem "Oxelösunds Järnverk AB". Výstavba hutního závodu byla zahájena v roce 1913 a plně zprovozněn byl v roce 1919. Jelikož Švédsko nemá své vlastní zásoby uhlí, dováželo se z Anglie.

V roce 1952 dochází k významnému rozšíření výroby. Je postavena vysoká pec č.2 a nová koksovna. Výroba se pomalu přeorientovává na válcované plechy.
Železárny jsou od roku 1952 součástí skupiny "Gränges AB".

V roce 1961 jsou do provozu uvedeny dva 130 t Kaldo konvertory a vysoká pec č.4.

SSAB Oxelösund, vysoká pec č.4 - industriální architektura

Krize sedmdesátých let ústí ve znárodnění podniku a sloučení s Norrbottens Järnverk AB (Luleå) a Domnarverts Järnverk AB (Borlange).

V roce 1977 jsou Kaldo konvertory vyměněny za LD-LDBE konvertory (70 t).

O rok později se formuje státem vlastněná Svenskt Stål (SSAB), která závod spravuje dodnes.

SSAB Oxelösund, konvertorová ocelárna - Oxelösunds järnverk, stålverk

Já jsem to fakt dal. Všechny fotky z SSAB Oxelösund si prohlédněte zde. Vytrvalost hutě přináší.

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook