Nic neočekávat

Nad louží v Karabaši. - Pozdim 2018

No to byl zase rok.. takhle jsem si ho teda zrovna nepředstavoval..
Rok 2018 byl drahý, bolavý, ale nakonec i nečekaně úrodný.

Pochroumal jsem si své dva nejcennější objektivy (každý kolem 50k), stativovou hlavu, vykloubil a zlomil ruku v lokti (nikoli v huti), kvůli sádře škrtnul velkou expedici do USA, měl výstavu, dokonce tři!, v pěti zemích zdokumentoval 18 nových hutí, nesčetně dolů a dokončil dva větší projekty s Národním památkovým ústavem.

Ale jde to všechno nějak pomalu. Pomaleji, než bych si představoval. Jinak to prostě nejde, snažim se, fakt se snažim, ale ne.

Občas je to jako když stavíte obrovský puzzle a zaseknete se na jednom pitomim dílku. Máte povolení do tří obyčejnejch britskejch sléváren (co bych za ně před lety dal!), ale do toho jednoho nejdůležitější závodu se né a né dostat. A tak vám ty povolenky leží na stole měsíc, dva měsíce, půl roku a čas plyne, jednu slévárnu zatim zavřou, brexit na spadnutí, jste na mrtvym bodě a ten jeden jedinej závod se prostě nemůže rozhodnout. Mezitím skončí uhelné hornictví v Německu a vám to úplně uteklo, protože nemůžete z hlavy pustit to blbou anglickou železárnu, chodíte na rehabilitace s loktem, kterej se nehojí tak, jak byste si představovali, umře vám kamarád z Ukrajiny, jeden z největších umělců týhle doby, do JARu vás nechtěj pustit, protože došla voda a hutě jedou na půl plynu a fakt už to všechno začíná bejt dost na prd a najednou, úplně z čista jasna, dostanete email od viceprezidenta jedné švédské hutě, kam už jste po těch letech marnýho doprošování přestali psát a ze který vám stejně chodily jen potvrzenky o doručení, že narazil na váš dokumentární projekt a že by vás tímto rád pozval do jejich závodu, do kterého ještě nikdy žádného fotografa zvenčí nepustili.

A tak si to čtete celý ještě jednou a po druhý pořád dokola, ten loket najednou přestane bolet, vykašlete se na Anglii, líbáte ženu a děti a taxíkem se řídíte na letiště a do předvánočního Švédska, kam jste vůbec jet neplánovali, a je z toho vůbec ta nejvíc nejlepší expedice za poslední roky a život je zase v rovnováze.

Lití do forem ve slévárně Unex Uničov. - Léto 2018

Vlastně jsem zase nevydal tu svou knihu, jako již posledních několik let... Ale nějak mi začíná bejt jedno. Protože jestli mi tenhle rok chtěl něco ukázat, pak nechat se překvapit a nepřestat doufat. Co taky jinýho člověku zbude, že jo?

Vylévání strusky kdesi za Uralem - Podzim 2018