NEAUTORIZOVÁNO

Vylitá struska při závadě na vysoké peci. Vylitá struska při závadě na vysoké peci. - Ideální image fotografie pořízená během havárie.

Mohl to být skvělý článek o mé druhé návštěvě legendární železárny Satka uprostřed pohoří Ural. Ale nebude. Stejně tak jsem měl připravenou doprovodnou galerii s jedněmi z nejlepších fotografií, které jsem kdy ve vysokopecním provozu udělal. Do půli těla nazí, zpocení hutníci, krotící tryskající proudy žhavého železa, které se vymklo kontrole, nebo struska valící se jako láva ze strmého srázu odvalu v podvečerním světle? Ne, nic z toho neuvidíte. Slévač, hrdina lidské práce

Rusko se totiž mění. I tam už dolehl vliv PR agentur přetvářející obraz světového hutnictví do falešného zdání rozkvetlých stromů a dětí skotačících na zelené louce. Prakticky vzato není získání povolení do jakékoliv ruské hutě problém. Odpich vysoké pece, železárny Satka Umíte-li trochu rusky a máte-li co nabídnout, stačí jeden dopis a jste tam. Problém ale nastává s výstupem. Prastaré provozy pamatující ještě návštěvu Lenina totiž moderně nenafotíte. Technicky to jednoduše není možné. Nikdy jsem se netajil přístupem čisté dokumentace. Přikrášlování průmyslové reality mi není vlastní a coby záznam pro další generace je naprosto k ničemu.

A tak přicestujete daleko za Ural, závod nafotíte, jak nejlépe umíte a ve výsledku vám oddělení komunikace 95% fotografií zakáže publikovat s tím, že snímky neodpovídají firemnímu image.

Tenhle přístup moc dobře znám ze západoevropských hutí. Snad i proto jsem vždycky tak rád vyrážel daleko na Východ, zdokumentovat opravdovou krásu manuální lidské práce v autentickém prostředí těžkého průmyslu. A zatím se mi složka "NEAUTORIZOVÁNO" jen plní dalšími a dalšími desítkami fotografií, které nikdy nesmí spatřit světlo světa. Tedy alespoň do té doby, dokud je fabrika naživu.

Vysoké pece, železárny SatkaVysoké pece, železárny Satka - industriální architektura

Jaká je tedy pravá image těžkého průmyslu? Skutečně lidé věří tomu, že to na ocelárně voní po levandulích a že se při každém odpich vysoké pece narodí koťátko?

Nedávno mi jeden vysoko postavený inženýr v nejmenované české ocelárně řekl, že hutnictví je to nejstrašnější, co naší Zemi potkalo. Přesto na svůj obor nedá dopustit.

Vůči dělníkům, kteří den co den svádí boj s ocelovými monstry, nebo se pro nás spouští stovky metrů do podzemí pro kus toho černého zlata, je dokumentace a prezentace skutečného obrazu jejich povolání naší morální povinností. V opačném případě jim totiž dáváme najevo, že se za podmínky, které jsme jim k práci sami vytvořili, stydíme a že jsme tak jako lidé naprosto selhali.

Industriální krajina za Uralem.Industriální krajina za Uralem. - Nižní Tagil, Rusko.

Vůni těžkého průmyslu nepřebijete sebelepším parfémem.

Je syrový, temný a nechává kovovou pachuť v ústech. Je stejný jako lidstvo samo.

Klidně mi ale smažte všechny fotografie ještě na kartě, a já se tam budu stejně dál vracet. Jinak už totiž nemůžu.

Nic krásnějšího, než průmysl, totiž neexistuje.

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook

Předchozí články

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
31171319
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace