Esch-Belval, lucemburské Vítkovice

ARBED Esch-Belval, vysoké pece - industriální architektura, konverze

V našich končinách si pod hesly "železárny", "muzeum" a "konverze" představíme nejspíš jen Dolní oblast Vítkovic (DOV). S konverzí vysokopecního závodu mají ale své zkušenosti i jinde. Jako třeba v Lucembursku. Téhle malé, kdysi těžce-průmyslové, zemi se podařilo vdechnout nový život svým posledním dvěma existujícím vysokým pecím v rámci projektu "Belval Plaza".

Počátky hutní výroby ve městě Esch-Belval sahají do období let 1909, kdy se báňská společnost Gelsenkirchener Bergwerks A.G. zahájila výstavbu první železárny "l´usine Adolf-Emil". V roce 1911 vzniká spojením tří největších lucemburských hutí společnost ARBED (Aciéries Réunies de Burbach-Eich-Dudelange).

Do roku 1994, kdy bylo rozhodnuto o postupném útlumu výroby surového železa na území Lucemburksa, zde stály tři vysoké pece. Vysoká pec "A" z roku 1965, "B" z roku 1970 a nejmodernější vysoká pec "C", která byla uvedena do provozu roce 1979. Ta ale byla krátce po vyhasnutí v roce 1995 rozebrána a opětovně zažehnuta společností Kisco Steel v čínském Kunmingu, provinci Jün-nan.

O konverzi dvou zbývajících vysokých pecí se začalo uvažovat hned po roce 1997. Developerská společnost Agora vypsala architektonickou soutěž o nové využití areálu, kterou nakonec vyhrálo studio Jo Coenen & Co z Maastrichtu. S výstavbou areálu "Belval Plaza" se začalo v roce 2002. Projekt za 13.93 milionů EUR byl veřejnosti otevřen 15. ledna 2007.

A podobně, jako se v Dolní oblasti Vítkovic ozývá dunění z přilehlé a stále činné válcovny trub, stejně tak tajemně hučí i elektrická ocelárna s válcovnou profilů ArcelorMittal na pozadí nového nákupního centra a kancelářského komplexu v distriktu Esch-Belval. S průmyslem za plotem lze žít.