Tak už jen pět
Železárny OMK Vyksa, odpich siemens-martinské pece - Выксунский металлургический завод
No a je to tady. Dnes, 23. března 2018 v 9:00 SEČ, proběhl poslední odpich na martinské ocelárně v ruském hutním závodě OMK Vyksa.
Nevelké město Vyksa je s výrobou oceli spjato již více jak 200 let. Díky hlubokým lesům, bohatým zásobám rud a řece Oka zde první hamry existovaly již na začátku 18. století.
Historie současného závodu VMZ (Выксунский металлургический завод) sahá konkrétně do roku 1757, kdy zde první huť založili bratři Bataševové. V roce 1799 zde bylo uvedeno do provozu i první parní dmychadlo pohánějící tavbu na dvou vysokých pecích.
Výroba ocelových trubek, pro které je Vyksa známá dodnes, byla zahájena v roce 1826.
V roce 1889 závody kupuje a modernizuje anglický průmyslník A. Lessing. Jeho podnik je ale po roce 1914 znárodněn. Za sovětské éry se VMZ stal jedním z největších výrobců ocelových trubek a železničních kol v Evropě. Od roku 1999 je součástí skupiny OMK (Объединённая металлургическая компания). V roce 2000 byl zprovozněn nový závod na výrobu svařovaných trubek s velkým průměrem (tzv. "ruská velikost") a v roce 2011 pak moderní elektro-ocelárna s kontinuální válcovnou pasů.
Železárny OMK Vyksa, industriální architektura siemens-martinské ocelárny - Выксунский металлургический завод
Siemens-martinská ocelárna se dvěma 250 t pecemi byla ve Vykse uvedena do provozu v roce 1933. Až do dnes patřila mezi posledních šest oceláren tohoto typu na světě. Od teď budou hájit oranžové barvy (podle typické barvy kouře z komína) této archaické, ekonomické, ale zároveň i ne příliš ekologické technologie výroby oceli už jen podniky Petrostal (Petrohrad, Rusko), Bežickaja Stal (Brjanks, Rusko), Gurjevský závod (Gurjevsk, Rusko), Zaporožstal (Záporoží, Ukrajina) a Bhilai Steel (Bhilai, Indie). U nás byla poslední martinská ocelárna uhašena v roce 2001 v Železárnách Hrádek u Rokycan.
Takže sbohem a díky za ty fotky.
Ocelárnu jsem navštívil v roce 2017, kompletní galerie zde.
Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook
Předchozí články
- 10 strastí industriálního fotografa
- Konec
- Vzhůru do Pretorie a ještě dál!
- Slovenské výhně
- Slantsy, o pár let pozdě