Politická návštěva

Mechel Beloretsk, válcovna drátů - Těžký průmysl v Rusku.

Když děláte jednu věc systematicky víc jak 10 let, začnete si vybírat. A když těch 10 let fotíte hutě, pak vysoká pec v Beloretsku je jedním ze zásadních objektů, které ve své sbírce prostě musíte mít.

Snažil jsem se, fakt jsem se snažil to povolení dostat. Ale nejde to. Vysoká pec v Beloretsku se nesmí z politických důvodů fotit, tak znělo poslední NE naší nekonečné komunikace s ředitelstvím Mechelu, ruského hutního gigantu. Ten důvod je prostý. Mechel se poslední dobou začíná profilovat jako do budoucna hledící moderní společnost, ve které není pro industriální dědictví místo. Přitom beloretská pec je něco, co nemá na světě obdoby.

Huť zde založila dvojice obchodníků I.B. Tverdišev aI.S. Mjasnikov již vroce 1759. V roce 1763 je zahájena výstavba první vysoké pece se čtrnácti hamry. Druhá vysoká pec je zapálena roku 1770.
Svému účelu sloužila i přes řadu modernizací a rozšíření až do roku 2002, kdy zde výroba surového železa a martinské oceli končí.

Zkrátka a jednoduše, na unikátní konstrukci vysoké pece můžeme pozorovat několik století vývoje hutnictví. Skvost, který by mohl soutěžit o první příčky technických památek UNESCO. Snad ale v jiné zemi.. Ještě pár zim a konstrukce se samovolně zřítí.

Do odletu za Ural zbývá pár týdnů, když v tom dostávám email z MECHELu. Pokud chci navštívit jejich závod v Čeljabinsku (jasně, že chci), musím se zastavit také v Beloretsku. Že tam mají moderní válcovnu drátů a chtějí jí mít zdokumentovanou. O vysoké peci ani slovo. Mám to prý chápat jako politickou návštěvu, něco za něco.

Inu proč ne nakonec.. čím blíž peci, tím líp.

O několik týdnů později přijíždím po pětihodinové jízdě autem z Čeljabinsku do Baškorostánu. Pec stojí, tichá a majestátní. Od válcovny nemám očekávání, nemám tyhle moderní tratě moc v lásce.

A to se podívejme, nádherná válcovna drátů ze 70-tých let kompletně zařízená českým ŽĎASem, jásám úžasem! Jaká to radost potkat skoro 4.000 km od domova něco českého.

Jenže to je asi tak všechno. Po zhruba hodině vyjdeme opět na denní světlo a náš průvodce správě přečte můj zasněný pohled směrem k vysoké peci.

"Něvazmožno, vedení si to nepřeje. Tohle není budoucnost firmy."

Vysoká pec zůstane nezdokumentována. V Rusku se nesmlouvá.
Drží se z posledních sil. Ocelové nosníky se prohýbají pod tíhou času. Industriální monument, na který by se v Německu stály dlouhé fronty, pomalu mizí ve zpětném zrcátku.

Beloretská vysoká pec z roku 1770 - Industriální architektura v Rusku.