4 pokusy

Industeel Châteauneuf, válcovna plechů - Měření válcované oceli.

„A prosím Vás, pojede v pondělí tavba i válcovna?“
„Ale samozřejmě, proč by ne?“
„No já jen že těch 600 kilometrů jedu jen kvůli vaší huti, tak bych se nerad trefil do údržby. „
„Žádný problém, vše pojede.„

A tak jsem teda jel. Z Belgie jsem vyrazil několik set kilometrů na jih až Lyonu, abych na vlastní oči spatřil válcovnu největších plechů v Evropě.

A hádejte co?

Mám už na to za ty roky čuch. Už z dálky poznám, že provoz stojí. Takový divný klid a příliš čirý horizont. A přesně takhle to vypadalo při mém příjezdu do Châteauneuf onoho březnového pondělního rána.

Usine Marrel Frères, Rive de Gier - Továrna bratří Marrelů na konci 19. století.

Tolik úsměvů, takového vítání na bráně! Vážně se tu na mně těšili. Po příchodu na ocelárnu je ale jasno.

„V pondělí ráno? No to v žádném případě. Pec stojí a první tavba pojede až večer. To jste měl přijet zítra..“

Takže ocelárna nebude, dobře..

Jdeme na válcovnu, ze které by se za normálních okolností mělo ozývat hromové dunění. Ale neozývá se. Prostě nic.

Vyjadřuji své průvodkyni pochybnosti, ale tu to evidentně nijak nevzrušuje.

„Pas de problème!“

Industeel Châteauneuf, válcovna plechů - Obří válcovací stolice z roku 1932.

Cestou se zastavujeme s každým procházejícím dělníkem, sundání helmy, jeden polibek, druhý, úsměvy, „jaký jsi měl víkend?“, nekonečné hovory o ničem... vždycky jsem tuhle frankofonní laxnost nenáviděl.

Konečně, po dlouhých útrpných minutách v hlavní kanceláři.
VÁLCOVAT SE BUDE!! Jen čtyři ingoty a konec, další až zítra.

Takže na tu největší a nejstarší válcovnu plechů v Evropě mám jen čtyři pokusy.. Výzva přijata!

A jak to všechno dopadlo se přesvědčte ve zbrusu nové galerii zde.

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook