Když je huť slyšet, lidi jsou v klidu

Björneborg Steel, odběr teploty z VOD - VOD (Vacuum Oxygen Decarburization)- vakuové zpracování oceli

Lovecký zámeček tyčící se na kopci nad malou švédskou osadou Björneborg je opředen mnoha pověstmi. Před nějakou dobou tady přespávala trojice obchodních cestujících z Číny. Večer každý z nich ulehl do své vlastní postele v samostatném pokoji, ráno je našli pohromadě krčící se pod jednou dekou. V noci tu prý slyšeli divné zvuky. A Asiaté se duchů prostě bojí.

Ležím ve svém apartmá s výhledem do rozlehlé zahrady. Holými stromy lomcuje vichřice a opírá se do prastarých špaletových oken. To, co mne ale opakovaně budí ze spánku, není duch, ale tajemné dunění něčeho tam venku.

Ocelárna! Až ráno mi došlo, že to dunění vydávala elektrická oblouková pec. Jen by mne nikdy nenapadlo, že tady ve Švédsku, v zemi ekologie a enviromentalismu, by něco takového bylo vůbec možné.

Björneborg Steel, práce na obloukové peci - Klasická scéna na elektrické ocelárně.

Do Björneborgu jsem přijel na pozvání marketingového ředitele místní hutě. I tohle se občas stává, že přeskočíte všechny ty byrokratické tance s odděleními komunikací a prostě si vás někdo všimne.
Všimne toho, že vlastně od těžkého průmyslu nechcete nic jiného, než ho kvalitně a na své vlastní náklady zdokumentovat pro další generace. Že tenhle svět prostě pomalu a jistě končí a že když mu nebudeme věnovat dostatečnou pozornost, tak vám prostě proklouzne mezi prsty a nic po něm nezůstane.

-„A to místním nevadí, že ta ocelárna v noci tak strašně hlučí?“, nedalo mi nezeptat se mého hostitel během oběda o několika chodech zpátky v zámecké restauraci.

-„Nevadí. Když lidé huť slyší, tak alespoň ví, že vydělává peníze a všem bude dobře.“

-„A ti Čínani?“

-„Prostě jsme si z nich jen trochu vystřelili, znáte to..“ pousměje se šibalsky Alexander a rozkrojí ten nejúžasnější čokoládový dort na světě.

Všechny fotky zde.

Björneborg Steel, ocelárna na okraji obce