Smutek pod Mědníkem
důl Měděnec, závod Václava Řezáče - Stará a Nová jáma během demolice, leden 2022.
V hrobovém tichu pod ocelovými mraky, ze kterých se v pravidelných intervalech sypaly přívaly sněhu, jsem se dnes ráno (8.1.2022) přišel rozloučit se závodem Václava Řezáče.
Bylo to právě zde, kde jsem jako kluk vůbec poprvé fáral. Psal se rok 1995. Tohle bylo jedno z míst, které dalo vzplát mé lásce k průmyslu.
V roce 2019 se krušnohorský hornický region dostal na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
A nebyli bychom to my, Češi, abychom v takřka stejné době nezačali s demolicí jedné z jeho nejvýraznějších památek.
Je to ostudné. Tak málo stačilo a z Měděnce se mohla stát jedna z nejvyhledávanějších lokalit Krušných hor. Turistické fárání, rozhledna ze skipové těžní věže, unikátní filmová lokace,... Ale ne, nic z toho tady pochopitelně nebude. Pod kopcem Mědník, kde je hornická činnost doložená už z roku 1449, chcípnul pes.
Zdař Bůh, nikdy nezapomenu. Všechny fotografie jsou u mne na webu.
Já u dolu Měděnec (1996) a já u dolu Měděnec (2022) - Čas všechno zničí.
Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook
Předchozí články
- Polovičatý rok 2021
- Makedonský nikl
- Huť v ženských rukách
- Konec rudé záře v Králově Dvoře
- Německá katarze