Sny se plní v Monlevade

Vysoká pec A, ArcelorMittal Monlevade

Napsal mi před lety přes instagram nějaký Fabiano, ať se prý přijedu podívat k nim do huti.
Jasně, hned zítra.. takových už mi psalo. Většinou se z nich vyklubali jeřábníci, taviči, nebo cídiči, bez minimálního vlivu na vedení společnosti. Bylo by to hezké, ale..

No jo, jenže tenhle Fabiano měl teda konexe, to se mu musí nechat! A tak jsem se díky jeho pomoci jednoho červnového rána vážně dokodrcal po nepředstavitelně strašných silnicích až do horského Monlevade – průmyslového ráje ve Vale do Aço – Údolí Oceli.

Lehce mží, oproti dusivému a horkému Belo Horizonti je to ale příjemná změna. Nad řekou hrká dopravní lanovka se žlutými vozíky, nepatrně podobná té naší pod Černou horou v Krkonoších. Tahle ale vede přímo k mohutné vysoké peci v příkré stráni porostlé palmami.

Tepaná brána se dokořán otevírá a mé brazilskými výmoly zmučené auto se kolíbá po kočičích hlavách až před několik set let starou vilu v koloniálním stylu, která tady stála dlouho před železárnou. Na prošlapaných dřevěných schodech mne vítá Fabiano, můj fanoušek z instagramu, ze kterého se vyklubal ředitel celého závodu. Nesmírně sympatický, bezprostřední a urostlý padesátník s tím nejširším úsměvem, jaký jsem kdy viděl.

A odtud už jde všechno jako po másle.

S Fabianem před vilou v Monlevade

Historie hutní výroby v João Monlevade se datuje do roku 1921, kdy zde byla založena společnost "Companhia Siderúrgica Belgo-Mineira". Ta vznikla akvizicí původní společnosti "Companhia Siderúrgica Mineira" belgicko-francouzskou firmou ARBED.

Huť podle nejmodernějších evropských parametrů vyrůstala v první polovině třicátých let, výroba byla zahájena v roce 1937 a do deseti let se podílela na téměř polovině veškeré výroby oceli v celé Brazílii.
Na přelomu padesátých a šededástých let prochází železárna významnou modernizací, na ocelárně jsou instalovány nové LD konvertory a válcovny drátů doplnily dokončovací stojany typu Morgan.
Původní dřevouhelné pece byly v roce 2000 nahrazeny velkokapacitní vysokou pecí A.

Původní dřevouhelné pece na konci 90. let - Companhia Siderúrgica Belgo-Mineira, Monlevade (autor neznámý)

V roce 2002 se Belgo stává součástí skupiny Arcelor, od roku 2006 pak ArcelorMittal. Dnes působí jako součás divize ArcelorMittal Brasil´s Aços Longos.

Tuhle železárnu, přesně tuhle, jsem si vždycky prohlížel ze satelitních map a kroužil kolem ní ve street view. Fotky zevnitř neexistovaly. Tak moc mne fascinovala… vždyť kolik je dnes ve světě vysokých pecí zavážených lanovkou? Snad dvě? Monlevade a ruský Serov? O dalších nevím. K tomu ten exotický feel, vysoké hory, palmy, všechno. Proboha tady je všechno. Všechno, po čem v nejdivočejších snech toužíte a najednou se to děje. Jsem tady, sotva se držím na nohou, protože jsem vzhůru od čtyř a mám za sebou už deset velice hutných hutních dní v Latinské Americe a teď tohle. Zažíváte asi podobné pocity, jak dobrodruhové prodírající se hustou džunglí za ztraceným pokladem Májů. Jasně, tahle huť má několik tisíc zaměstnanců a stovky kontraktorů z Evropy, ale kolik Čechů s fotoaparátem na krku tady asi před vámi vrávoralo na lávkách nad konvertory? Kolik Němců, Francouzů, Rusů? Vzhledem k počtu dostupných fotografií na internetu asi opravdu nikdo.

Kolik turistů se vůbec dostalo dál než za hranice Ria?

U okružního větrovodu - ArcelorMittal Monlevade, 2023

Stojím na úplně nejvyšším patře prachových filtrů, zírám na tu bezbřehou nádheru pode mnou, na ten orchestr výrobních procesů, jako v transu počítám ty nekonečné vozíky s koksem, jejich příjezd do stanice vždy v pravidelných intervalech oznámí rozladěná siréna a celý se uvnitř třesu.

Ach Bože, kéž by to tak viděla Ema a děti..

Všechny fotky.

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook