Tabu jménem průmysl

Ferriera di Servola, koksovna - Fotografie z roku 2020.

Jako by se poté, co zmizely poslední obrysy železárny v Terstu, mohlo o tomhle kouzelném přístavu na italsko-slovinské hranici zase psát.

V posledním čísle National Geographic vyšel poutavý článek "Kouzlo Terstu" s podtitulkem "Severoitalské hraniční město je elegantní a plné života, ale dlouho bylo přehlíženým kulturním klenotem."

Proč až teď a bez jediné zmínky o huti Ferriera di Servola, která byla nerozlučnou částí města celých 124 let?

Nezapřu zklamání. Na ten článek jsem se skutečně těšil. V Terstu jsem byl několikrát a elegantní a plné života byl i v době, kdy se na pobřeží v pravidelných intervalech zvedal do dálky mohutný oblak páry z právě hašeného koksu a z úpatí hory Kokoš se táhla několik kilometrů dlouhá dopravní lanovka s vozíky plnými vápence, které protínaly malebné vinice a střechy domů s květinovou dekorací okenic.

Ale to už je všechno nenávratně pryč. Vysoké pece vyhasly v roce 2020 a lanovku už připomínají jen zrezlé sloupy bez lan.

Trieste, dopravní lanovka z vápencového lomu - Fotografie z roku 2013.

Z těžkého průmyslu, na kterém moderní civilizace vyrostla a stojí, se stalo nové tabu v jinak liberální společnosti. Jako by to bylo jen nějaké strašlivé břímě minulosti, se kterým naše společnost závislá na elektřině a oceli už nechce mít nic společného.

Hutě potřebují svůj nový coming out. Pokud už není příliš pozdě.

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook