Vydrží Nikon extrémní žár?

United Cast Bar iron foundry - Pohled do licí haly slévárny.

Znáte ten pocit, jako když na chvíli otevřete dvířka kamen a ovane vás to spalující horko? Tak tohle je něco podobnýho, jen asi tisíckrát silnější a není před tím úniku. Takovejhle žár jsem zažil naposledy u vysoké pece v železárnách Kosaya Gora a doufal, že to bylo naposled.

Ajaj, jak moc jsem se mýlil...

Tehdy v roce 2015 jsem se při touze o co možná nejlepší záběr vysokopecaře během odpichu kryl za vysoké ocelové pláty podél struskového žlabu. Blíž se prostě jít nedalo, nešlo to. Feromangan, kterým se plnily písečné jámy, měl něco okolo 1.000 °C a fotoaparát žhnul tak, že se po chvíli nedal udržet v ruce. Fakt. Vůbec nechápu, jak to ta technika mohla přežít. Přes řinoucí se pot z čela jsem hledáčkem viděl jen rozmazané obrysy a podrážky mých bot se začaly pomalu rozlepovat.

Odpich vysoké pece v železárnách Kosaya Gora - Tady mi nebylo zrovna hej..

No a teď na jaře se tohle planoucí peklo zopakovalo. Nikdy bych si ale nemyslel, že to bude v ospalém anglickém městě Chesterfield.

Původně to měla být jen taková diplomatická návštěva při cestě do Walesu. United Cast Bar foundry jsem na seznam zařadil neplánovaně po telefonátu s panem ředitelem, který mne sem osobně pozval. Že prý viděl mé fotografie někde na internetu a že se mi v jeho slévárně určitě bude líbit.

Inu, budiž. Tak jedna slévárna navíc.

Po pár týdnech už projíždím poklidnou vilovou čtvrtí a nic nenasvědčuje tomu, že by tu někde měl být slévárenský závod. Zastavím, sroluju okno auta a už už se chci zeptat pána na zastávce, když tu mne do nosu udeří typická vůně furanových směsí. Ha, musím být blízko! A skutečně, hned za rohem, nalepená na nízké cihlové domky, byla ona – slévárna litiny.
No a pak už šlo všechno ráz na ráz; vítání, formality, úsměvy, kafe v zasedačce, znáte to.. A přímo ze zasedačky vedou jedny umouněné dveře přímo do haly slévárny. První krok a bylo jasno – tahle zajížďka se vyplatila. Rámus, horko, prach a paprsky, kterými se sem tu a tam prodírá cestu denní světlo svěžího májového slunce. Obrovské indukční pece se každých deset minut naklání a licím polem se rozleje zář roztavené litiny.

United Cast Bar iron foundry - Odlévání litiny na horizontálním kontilití.

Jenže pak přicházíme k horizontálnímu kontilití a čím víc se blížíme, tím víc je mi jasný, že tady končí všechna sranda. Zase to pulsujícího horko jako v Kosaya Goře, zase ten tetelící se vzduch, ze kterého se vám kroutí chlupy na rukou a tváře úplně hoří. No Viktore, máš, co jsi chtěl. Nikdy bych nevěřil, že to zpropadené kontilití může tak žhnout.. Prý to má něco kolem 800°C. Stativ zapichuju do písku a ze zaprášeného batohu vytahuju fotoaparát. Jako už tolikrát předtím. Tohle nebude příjemný, ale je toho třeba.

A jo, ten foťák to přežil. Zase.

Všechny fotky zde.

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook