Nikon všechno nevydrží

Nikkor 24/3.5 PC-E po pádu na beton. - Aneb - posouváme hranice významu Tilt/Shift zase o kousek dál!

Do hajzlu! Dobrá nálada mi po probuzení vydržela jen pár vteřin. Ten objektiv! Ten objektiv!! Fakt se to stalo..

Včera brzo ráno jsem vyrazil na devíti-denní expedici po Západní Evropě. Fotoaparát oprášený, čip vypulírovaný, objektivy se jen leskly. Hned dopoledne jsem to vzal přes jednu válcovnu v Dolním Sasku a přes pár šachet do Bad Salzuflen, kde jsem si přes booking našel nějaký laciný nocleh na předměstí. No a jak tak za tmy vystupuju na setmělém parkovišti, po paměti vytahuju fotobatoh a energicky si ho házím přes rameno, slyším najednou, jak za mnou cosi padá a s rachotem se tříští.

Batoh! Já ho u té poslední šachty zapomněl zapnout!

S hrůzou se otáčím a žaludek se mi obrací vzhůru nohama. Na zemi leží Nikon D800E, Nikkor 45/2.8 PC-E a Nikkor 24/3.5 PC-E. Suma sumárum nějakých 200.000,- fototechniky. Tělo trochu otlučený, ale dobrý, funguje. Pětačtyřicítka jako zázrakem bez známek poškození. A pak je tam ještě ta dvacetčtyřka, moje milovaná dvacetčtyřka, kterou používám takřka pořád. Leží tam, na dva kusy. Čočka celá, ale z dutiny objektivu na mne zírají zpřetrhané obvody. Je konec. Expedice, kterou jsem připravoval celé měsíce, končí na neosvětleném parkoviště v Dolním Sasku.

Motá se mi hlava a chce se mi zvracet.

A přesně tenhle hnusnej pocit se mi vrací hned po probuzení v tom německy sterilním pokoji nějakých 650 kilometrů od domova.

Na dlouhé vzlykání ale nemám čas. Zhruba za hodinu mám být ve slévárně Karlshütte. Bez čtyřiadvacítky,jejíž dvě rozervané části mrtvě leží na nočním stolku.
Snídaně tady stála taky za prd a přes větve holých stromů mne jako reflektor spaluje ranní únorové slunce.

Eisengießerei Karlshütte, lití do forem - Automatická formovna ve slévárně litiny.

Do slévárny přicházím se svěšenou hlavou , odkázán jen na pětačtyřicítku a 14-24mm f/2.8G ED AF-S, která jen zázrakem z báglu nevypadla (ta si svůj skok odvahy odbyla už před pár měsíci v Brně). Tenhle objektiv stejně používám jen vzácně, takže to dneska všechno bude s odstupem a s hořkou příchutí té trosky, kterou mám schovanou v autě.

No nebudu to tady zbytečně napínat, ty fotografie dopadly skvěle. Ale ono to taky v takhle tradiční slévárně, jakou Karlshütte je, moc pokazit nejde. Německo bylo vždy zárukou chirurgicky čistých provozů se všemi bezpečnostními normami na té nejvyšší úrovni a sekretářkou s archy GDPR v zádech. A tady se nic z toho nekonalo – stará kuplovna, očouzení slévači bez přileb s cigárem v koutku a hlavně žádné podělané GDPR, které vám zaručeně zkazí nejednu návštěvu huti.

A jak to vlastně dopadlo s tou rozpůlenou čtyřiadvacítkou?

Hned po slévárně jsem jel do pobočky Calumet v Essen a ten objektiv si tam za 8.000,- Kč půjčil. Když jsem o celé téhle eskapádě psal do Nikonu, jak jejich objektiv po 10 letech v žárech hutí dopadnul, byla mi velkoryse nabídnuta jen urychlená oprava. Ta nakonec trvala celých 7 týdnů a stála bez pár korun 20.000,-.

Eisengießerei Karlshütte, u kuplovny