Předloha

Všechno to začalo před několika lety. Projížděl jsem zrovna Karvinou nafotit si podvečerní snímek dolu ČSA, když tu mi volá jakési neznámé číslo s francouzskou předvolbou. Šarmantní dáma na druhém konci se představila jako Marion Tivital (*1960), která prý objevila mé fotografie a velice ráda by podle nich udělala pár obrazů. Samozřejmě jsem svolil, že někdo nachází inspiraci v mém bídném fotografickém díle mne jen a jen těšilo. Tenkrát jsem ale netušil, že mluvím s tou Marion Tivital, významnou francouzskou výtvarnicí, která je zastoupena v předních galeriích světa. Svým svérázným stylem, kterým redukuje obří průmyslové stavby do minimalistických geometrických objektů, zvěčnila hned dva české industriály – ikonickou koksovnu hutě Koněv na Kladně a dnes již neexistující větrací jámu č.13 uranového dolu Hamr u Stráže pod Ralskem. Obě dvě malby se prodaly v aukci v řádech tisíců EUR.

Marion Tivital - Site Industriel, olej na plátně, 2012 - Jáma č.13 uranového dolu Hamr, 2009

Marion Tivital - Site Industriel 151, olej na plátně, 2011 - Uhelná věž koksovny Vojtěšské huti, 2008

Na opačné straně výtvarného spektra stojí římský malíř Andrea Pompili, který své portfolio realistických akvarelů rozšířil i o několik průmyslových motivů inspirovaných mými předlohami z USA, Itálie a Ruska.

Andrea Pompili - Vysoká pec, akvarel, 2015 - Železárny Verkhnyaya Sinyachikha, 2016

Andrea Pompili - U konvertoru, akvarel, 2015 - Scéna z italské ocelárny ThyssenKrupp Terni, 2013.

Andrea Pompili - Vysoká pec, akvarel, 2015 - Železárny Burns Harbor, USA, 2015

Z Itálie pochází i oceňovaný mladý malíř Claudio Cionini (*1978), absolvent fakulty výtvarných umění ve Florencii. Fascinace průmyslem a městskou krajinou ho provází již od dětství – může za to jednak jeho rodné město Grosseto, dříve obklopené rudnými doly a také nedaleký, dnes již post-industriální přístav Piombino. A byly to právě malby z Piombina, které byly k vidění na kolektivní výstavě „Nuovi pittori della realtà“ (Noví malíři reality) v Milánu, nebo na výstavě „RUST! Fabbrica-Città-Memoria“ (Rez! Továrna-Město-Paměť) v Pontedeře. A právě díky její propagaci na instagramu jsem jeho obrazy z Ukrajiny úplnou náhodou objevil. Že vznikly podle mých fotografií netušil.

Claudio Cionini - Průmyslová krajina, olej na plátně, 2017 - Úsvit nad železárnou ukrajinskou Donetskstal, 2012

Claudio Cionini - Ocelárna, olej na plátně, 2017 - Vysoké pece železáren Iljiče v Mariupoli, 2015

Po nějaké době mne Claudio sám kontaktoval s prosbou, zda by podle mých fotek mohl namalovat nový cyklus industriálních maleb pro vyhlášenou toskánskou galerii Galleria Piero Della Francesca vArezzu. S radostí jsem souhlasil. Po dvou měsících mi kurýr doručil dva monumentální obrazy zdarma jako výraz vděčnosti.

Claudio Cionini - Vysoké pece, akryl na plátně, 2020 - Železárny Evraz DMZ, Ukrajina, 2015

Claudio Cionini - Válcovna, akryl na plátně, 2020 - Válcovna pásů Aperam Châtelet, Belgie, 2014

Claudio Cionini - Válcovna, akryl na plátně, 2020 - Válcovna pásů Aperam Châtelet, Belgie, 2014

Claudio Cionini - Válcovna, akryl na plátně, 2020 - Válcovna pásů TATA Steel IJmuiden, Holandsko, 2011

Claudio Cionini - Válcovna, akryl na plátně, 2020 - Válcovna pásů TATA Steel IJmuiden, Holandsko, 2011

Claudio Cionini - Vysoká pec, akvarel, 2021 - TATA Port Talbot, UK, 2019

A když už je řeč o Ukrajině, nelze nevzpomenout začínající malířku Svetu Shirkovou z Kijeva, která v Donbase sice nikdy nebyla, ale i tak vdechla život hned několika akrylovým malbám mých oblíbených šachet z okolí Horlivky a Jenakijeva.

Sveta Shirkova - Popel, olej na plátně, 2019 - Šachta Južnaja, Donbas, 2012

Sveta Shirkova - Rez, olej na plátně, 2019 - Důl Rudý říjen, Donbas, 2012

Sveta Shirkova - Popel, olej na desce, 2019 - Koksovna Koněv, Kladno, 2010

Industriální umění ale kvete i v Ruské federaci. Absolventka Altajské státní univerzity Lukia Murina žije a tvoří v západosibiřském Tomsku a na začátku roku 2020 takto ztvárnila německý vysokopecní závod ThyssenKrupp Bruckhausen, který jsem navštívil v roce 2011.

Lukia Murina - Huť, kombinovaná technika, 2020 - ThyssenKruppp Bruckhausen, 2011

Lukia Murina - Huť, kombinovaná technika, 2020 - Hüttenwerk Meiderich, 2013

To byl ale teprve začátek naší spolupráce. Od té doby se Lukia začala věnovat i jiným výtvarných technikám a tak vznikla velká série kreseb "IndustrialFun". Jedná se o kombinaci akvarelu, tuše a zvýrazňovače na papíře.

Lukia Murina - ArcelorMittal Cleveland, kvaš, 2020 - ArcelorMittal Cleveland, 2015

Lukia Murina - Carrie Furnace, fix na papíře, 2020 - Homestead, Pensylvánie, 2015

Lukia Murina - IndustrialFun 3, kombinovaná technika, 2020 - SSAB Oxelösund, 2018

Lukia Murina - IndustrialFun 2, kombinovaná technika, 2020 - Italsider Napoli, 2011

Lukia Murina - IndustrialFun 1, kombinovaná technika, 2020 - ArcelorMittal Indiana Harbor, 2015

Lukia Murina - Beloretsk, linoryt, 2021 - Vysoká pec v Běloretsku, Baškorostán, 2013

V Tomsku působí i další umělec a restaurátor v jedné osobě - Nikolaj Izajev. K mým fotografiím se dostal přes Lukiu a nedávno tak vznikl tento monumentální olej na plátně ze snímku pořízeného v Nižním Tagilu.

Nikolaj Izajev - bez názvu, olej na plátně, 2020 - Odběr vzorku, Nižnij Tagil, 2014

Nikolaj Izajev - Satkinský závod, olej na plátně, 2020 - Odpich vysoké pece, Satka, Rusko, 2013

Nikolaj Izajev - bez názvu, olej na plátně, 2020 - Železárny Kosaya Gora, Rusko, 2015

Další obraz podle mé fotografie vzniknul začátkem roku 2020, jeho atorem je moskevský malíř a absolvent Surikovova institutu umění Mikhail Vorobyov (*1961). Jedná se o rozměrnější olej na plátně (100x130 cm) a jeho předlohou je snímek kruhové licí haly vysoké pece č. 9 v ukrajinském Krivoj Rogu, který jsem pořídil v roce 2012.

Mikhail Vorobyov - Industriální gotika, olej na plátně, 2020 - Kruhová licí hala, Krivoj Rog, 2012

Z Moskvy pochází i výtvarník Nikolay Bazunov (*1971). Ač sám vystudoval technický obor, rozhodl se pokračovat v dráze umělce na Vysoké škole uměleckoprůmyslové V.M. Vasnetsova. Pravidelně se účastní tuzemských i zahraničních výstav, jeho díla zastoupena v soukromých sbírkách po celém světě. Na mé fotografie narazil na instagramu a okamžitě začal pracovat na obrazu inspirovaným snímkem ze železáren Evraz DMZ Petrovskogo v Dněpropetrovsku.

Nikolay Bazunov - Pece, olej na plátně, 2020 - Železárny Evraz Dněpropetrovsk, Ukrajina, 2015

Nikolay Bazunov - Satka ironworks, olej na plátně, 2021 - Železárny Satka, Rusko, 2018

Nikolay Bazunov - Песочный человек, olej na plátně, 2021 - Cídič, Druhá slévárna Blansko, 2010

Nikolay Bazunov - Průmyslová krajina 8, olej na plátně, 2021 - železárny Cleveland Cliffs Indiana Harbor, Indiana, 2015

Nikolay Bazunov - Průmyslová krajina 11, olej na plátně, 2021 - železárny Cleveland Cliffs Burns Harbor, Indiana, 2015

A v Rusku ještě jednou zůstaneme. Absolventka státní umělecké univerzity v Čerepovci Lena Orlova, která od roku 2014 pravidelně vystavuje na mezinárodní scéně, mne oslovila, zda by nemohla vytvořit několik industriálních obrazů podle mých fotek. Pochopitelně jsem souhlasil a výsledek předčil má očekávání. Obraz s názvem "Žlutý kouř" vznikal necelý rok a má úctyhodný rozměr 120*180 cm.

Lena Orlova - Žlutý kouř, olej na plátně, 2021 - Železárny Donetskstal, Ukrajina, 2012

Dalším obrazem s názvem "Růžový svět" navázala v roce 2022. Pozorný divák v něm rozpozná vysoké pece Nové Hutě v Ostravě.

Lena Orlova - Růžový svět, olej na plátně, 2022 - Liberty Steel Ostrava, ČR, 2018

Inspiraci k industriálním obrazům budím i za oceánem. Renomovaný malíř Rod Donoughe (*1958), jehož díla jsou zastoupena ve sbírkách Southern Alleghenies Museum of Art, The Westmoreland Museum of American Art, nebo The University Museum at Indiana University of Pennsylvania vystudoval fakultu výtvarných umění v Kalifornii a v současné době tvoří a působí v Pensylvánii. Vedle klasických olejomaleb krajin a městkých zákoutí se věnuje i průmyslovým motivům z amerického Středozápadu. Jeho nejnovější dílo je ale inspirováno fotografií z ruské železárny Kosaya Gora, kterou jsem navštívil v roce 2015 a málem uhořel. Ten žár vytékajícího feromanganu byl hrůzný. Rod to měl v ateliéru mnohem snazší.

Ron Donoughe - Steel mill, olej na desce, 2020 - Uralská železárna, Rusko, 2016

Ron Donoughe - Tapping, olej na plátně, 2019 - Odpich vysoké pece, Kosaya Gora, 2015

Ron Donoughe - Tapping, olej na plátně, 2020 - Odpich vysoké pece, Kosaya Gora, 2015

Ron Donoughe - Foundry, olej na desce, 2020 - Odlévání válce, Buzuluk Komárov, 2013

Pat Benincasa je americká výtvarnice s italskými kořeny. Vystudovala Waynovu státní univerzitu v Detroitu. Žije a tvoří v Minnesotě a za svou dlouho uměleckou kariéru si vysloužila řadu ocenění a stáží.
Její cyklus "State of the HeartH" byl dokončen v roce 2018 a sestává z šesti kolorovaných rytin do plechu. Úplnou náhodou se má fotografie vysoké pece C5 z železáren ArcelorMittal Cleveland stala jednou z nich. Zvolená forma a použití kovového materiálu má imitovat archeologické vykopávky sloužící k dokumentaci a uctění odkazu všech, kteří v potu tváře vybudovali moderní Ameriku.

Pat Benincasa - Blast Furnace C-5 , kombinovaná technika, 2018 - Vysoká pec C5, ArcelorMittal Cleveland, 2015

Až v dalekém Seattlu žije a působí současný americký umělec Dave Clay, softwareový inženýr a hudebník.

Jeho hlavní specializací jsou figurativní a krajinné olejomalby, ve kterých se prolíná čirá abstrakce s původní rozeznatelnou formou. Je též držitelem grantu umělecké instalace na předešlém ročníku festivalu Burning Man.

Dave Clay - Hammer forge, olej na desce, 2020 - Kovárna Vítkovických železáren v Ostravě, 2014

Dave Clay - Slab caster, olej na desce, 2019 - ArcelorMittal Burns Harbor, 2015

Dave Clay - Vysoká pec, olej na desce, 2020 - SSAB Lulea, Švédsko, 10/2019

Dave Clay - Rolling mill, olej na desce, 2020 - Válcovna drátů, Mechel Beloretsk, Rusko, 2018

Dave Clay - Rolling mill V, olej na desce, 2020 - Válcovna pásů, Metinvest Mariupol, Ukrajina, 2015

Dave Clay - Ferriera Valsider, olej na desce, 2021 - Válcovna steckel, Ferriera Valsider, Itálie, 2014

Na jeho tvorbu jsem narazil stejnou náhodou, jako Dave objevil mé fotografie kdesi v hlubinách internetu. A protože dostat se do výrobního závodu s malířským stojanem a paletou barev je mnohdy nepřekonatelnou překážkou, bylo mi ctí posloužit coby předloha jeho skvělým industriálním obrazům v nezaměnitelných odstínech chladné modři.

Dave Clay - Steel mill, olej na desce, 2019 - ArcelorMittal Burns Harbor, 2015

Z celé řady poněkud výrazně vyčnívá Cory Bonnet (*1972), absolvent kresby a dějin umění na univerzitě Edinboro v Pennsylvánii. Cory se věnuje klasické malbě městských a industriálních motivů ze svého rodného Pittsburghu. V roce 2021 ale objevil zapomenutý sklad se stovkami dřevěných slévárenských modelů a ten převrátil jeho život naruby. Tak vznikl projekt "Patterns of Meaning", který ze starých modelů vytváří umělecká díla. Na několika z nich se objevily i motivy z mých fotografií.

Cory Bonnet - Lití strusky, malba na dřevěném modelu, 2021-2022 - Lití strusky, DK Recycling, Německo, 2012

Cory Bonnet - Koksovna, malba na dřevěném modelu, 2021 - Koksovna Warren, Ohio, 2015

Při návratu zpátky do Evropy se opět krátce zastavíme ve Francii. Malíř Jean-Pierre Brissart pochází z La Roche de Glun v Drôme, svou uměleckou dráhu začal jako fotograf na volné noze a od roku 2012 se intenzivně věnuje malbě. Po sérii abstraktních obrazů se v dnes věnuje zejména průmyslovým tématům. Jedno z nich vzniklo i podle mé fotky pořízené ve švédské válcovně SSAB Borlänge.

Jean-Pierre Brissart - Le Laminoir, pastel a olej, 2018 - Válcovna pasů, SSAB Börlange, 2013

Na instagramu mne objevil britských grafik a ilustrátor Ieuan Edwards (1972), který žije a pracuje v pobřežním městečku Broadstairs. Má fotografie těžní věže šachty Oktjabrskaja v Krivoj Rogu ho okouzlila natolik, že se její unikátní kontrukce ihned ujal a výsledkem je 20 autorských linorytů. Tisk s pořadovým číslem 2/20 mi pak zdarma poslal. Naše spolupráce bude pokračovat.

Ieuan Edwards, Giant Headgear, linoryt, 2020 - důl Oktjabrskaja, Krivoj Rog, 2016

Láska k průmyslu mne také svedla dohromady s německým malířem akvarelů Carstenem Wielandem, který pro jedno své dílo použil jako předlohu fotografie z přístaviště u železáren Hüttenwerke Krupp Mannesmann v Duisburgu. Tento vystudovaný grafik z Essenu se akvarelu věnuje od roku 2015 a v současné době vystavuje po celé Evropě.

Carsten Wieland - HKM, akvarel, 2020 - Hüttenwerke Krupp Mannesmann, Duisburg, 2011

Industriální umění kvete i v Polsku. Tam se mé práce ujala čerstvá absolventka Wiktoria Balawender, která vystudovala střední uměleckou školu Jana Cybise vOpoli aposléze University of Arts vPoznańi, fakultu kresby amalby. Ve své tvorbě se vyhýbá realistickému zachycení světa adává průchod vlastnímu zobrazení transcendentní formy objektu. Je to svým způsobem fenomenologizace průmyslových objektů, hledání jejich ideální formy. Takoví Bernd aHilla Becherovi vakrylových barvách.

Wiktoria Balawender - bez názvu, akryl na plátně, 2020 - Nová Huť, Ostrava, 2009

Wiktoria Balawender - bez názvu, akryl na plátně, 2020 - Třinecké železárny, Třinec, 2009

Wiktoria Balawender - bez názvu, akryl na plátně, 2020 - Kuplovna, Saint Gobain Holwell, 2019

Wiktoria Balawender - bez názvu, akryl na plátně, 2020 - Vysoká pec, Seraing, 2015

Na začátku roku 2021 mi na instagram přišlo oznámení, že mne kdosi označil na fotce. Když jsem odkaz rozkliknul, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Íránská malířka Sona Eslami vytvořila rozměrnější olejomalbu taviče Petra, kterého jsem u jeho kuplovny v Železárnách Štěpánov zvětšnil v roce 2017.

Sona Eslami, bez názvu, olej na plátně, 2021 - Tavič Petr, Železárny Štěpánov, 2017

A po půl roce následoval další obraz. Tentokrát s tavičem Michalem ze slévárny Buzuluk.

Sona Eslami, bez názvu, olej na plátně, 2021 - Tavič Michal, Buzuluk, 2015

Nejen z této řady, ale vůbec z celé české výtvarné scény, pak poněkud skromně vystupuje právník Ondřej Caska (*1981). Čínské tušové malbě se u nás věnuje jen hrstka lidí a je to jen a pouze Caska, který neokázale spojuje tradiční postupy neopakovatelné malby s ryze městskými a průmyslovými motivy. A snad právě i na jeho tvorbu sedí slavné haiku od slavného básníka Macua Bašó:

Tou cestou nikdo
se neubírá, sám jdu
v podzimní večer.

Jemné tahy štětce tak daly vzniknout například vysokopecnímu závodu na konci rozevláté aleje ve skutečnosti mnohem drsněji vypadajícího Dněprodržeržinsku, nebo poslední momenty slavného „Strakáče“ v Ostravě.

Ondřej Caska, Dněprodzeržinsk na Ukrajině, tuš na papíře, 2017 - A skutečná předloha s železárnou DMKD na pozadí, 2012.

Ondřej Caska - Strakáč v Ostravě, 2019 - A fotografie aglomerace Vítkovických železáren na začátku stejného roku.

Inspiraci v jedné z mých fotografií našel i kladenský malíř Slávek Karmazín, který takto čerpal ze scény stahování struky v dnes již likvidované plzeňské slévárně PilsenSteel. Obraz vzniknul na zakázku a má být alegorií na kladenské hutě, které už také nefungují.

Slávek Karmazín - Kladenské hutě, olej na plátně, 2020 - Stahování strusky, PilsenSteel, Plzeň, 2009

Teprve nedávno mne oslovil pražský malíř, ilustrátor a bývalý fotograf-žurnalista amerických novin Prague Post - Jan Macúch (*1980). Velice ho zaujala má starší fotografie z francouzského města Carling, která se stala základem jeho nového cyklu z tohoto osobitého post-industriálního regionu.

Jan Macúch - Koksovna Carling; akryl, rez a uhelný mour na desce, 2020 - Carling, Francie, 2010

Jan Macúch - Koksovna Carling, akryl na plátně, 2021 - Cokerie de Carling, Francie, 2010

Tento set, který se stále rozšiřuje, na začátku roku 2021 volně doplnil menším akrylem na plátně, podle fotky odpich v železárnách Kosaya Gora v Rusku.

Jan Macúch - Odpich, akryl na plátně, 2021 - Železárny Kosaya Gora, Rusko, 2016

Velice vzácně se také setkávám s tatuážemi. Jako například tato:
Autorem je slovenský tatér Stano Tma.

Stano Tma - tatuáž, 2018 - Lapač prachu vysoké pece v Donětsku, 2012

Kouzlu lapače prachu propadla i začínající česká umělkyně Anna Honcová, která tuhle prazvláštní instalaci z Doněcku zachytila technologií pyrografie na lýkové dřevo.

Anna Honcova - Lapač prachu, pyrografie, 2019 - Železárny Donetskstal, Ukrajina, 2012

Ono dostat se do průmyslových závodů, možnost cestovat a vydávat se na místa, na která byste vaše děti nejspíš na dovolenou nevzali, není samozřejmá věc. A jestli ty mé fotky pomůžou pravým umělcům soustředit se v tichosti svého ateliéru na další nová a strhující díla, místo aby jim v potu tváře vysychaly na paletě barvy někde na vrcholku haldy, pak pro není větší útěchy.
Průmysl je krásný. A je také pomíjivý. Právě proto je třeba tenhle kovový záblesk v dlouhých dějinách lidstva zaznamenávat všemi dostupnými prostředky. Já už si ten svůj vybral. A vy?

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook