Řek Theodore to nevzdává

Liberty Steel Newport hot strip mill - Nová válcovna pasů ve velšském Newportu.

Příběh mé cesty do válcovny v Newportu začíná o pár let dříve v americké Indianě. Tam jsem během své cesty po Středozápadu USA navštívil jednu nepříliš významnou ocelárnu kousek od Chicaga. Hned na první pohled mne zaujaly válcovací stojany s mohutnými logy SACK a MESTA. Ty odkazují na dva tradiční německé a americké výrobce válcovacích zařízení, z nichž ani jedna už neexistuje. A najít ve Státech německou válcovnu? Tady něco nehrálo... Zapředl jsem tedy hovor s místními válcíři a skutečně, válcovna sem byla přivezena v roce 1991 z nějaké zavřené hutě ve Walesu. Nikdo mi ale nedokázal říct cokoliv bližšího.

Naneštěstí jsem se toho dne trefil do údržby tratě, takže fotky sice mám, chybí jim ale ta, pro hutě tak příznačná, oranžová záře zmáhané oceli.

NLMK Indiana hot strip mill - Původní velšská válcovna pasů v americké Indianě.

Uplynulo několik let a já se jako už tolikrát předtím kodrcal do další železárny na mém nikdy nekončícím seznamu závodů těžkého průmyslu. Tentokrát mne prašná cesta plná výmolů od přetížených kamionů přivedla do málo známé válcovny v jihovýchodním Walesu nedaleko Cardiffu. Do Newportu jsem se těšil, válcovny pasů mám obecně velmi rád a do téhle jsem se dostal i kupodivu hladce.

O několik set yardů později už stojím na hlavní bráně u poloprázdného parkoviště. A poloprázdné parkoviště před hutí nikdy nevěští nic dobrého.

Bohužel jsem se nezmýlil ani tentokrát – odstávka a údržba válců... prý by to měli nahodit příští týden. Jenomže příští týden budu na hutích v severní Anglii a jet celou tu dálku tam a zase zpátky kvůli jedné válcovně? Jenže kterou železárnu pak vynechat? Prostě budu muset do Walesu ještě jednou, někdy jindy..

A protože už dneska nemám kam spěchat, jdu si válcovnu aspoň prohlédnout.

Liberty Steel Newport hot strip mill - Nová válcovna pasů ve velšském Newportu.

NLMK Indiana hot strip mill - Původní velšská válcovna pasů v americké Indianě.

Hned u dokončovacích stojanů ale zažívám déjà vu. Kde já už tuhle válcovnu viděl?
...
V Indianě! V tom průmyslovém přístavu kousek od Chicaga onoho deštivého dne doznívajícího hurikánu Katrina. Že by firma SACK vyrobila dvě identické válcovny? A proč jsou válcovací stojany bez jakýchkoliv log výrobce? A neříkali v Indianě něco o Walesu? Ale tahle válcovna vypadá staře, nějak to celé nezapadá... Nechápu to. Bude se opět třeba vyptat místních.

A teď se držte:

Mini-huť se dvěma obloukovými pecemi a válcovnou zde poprvé uvedla do provozu roku 1974 řecko-švýcarská společnost Alphasteel.
První potíže na sebe ale nenechaly dlouho čekat. Akční plán oceli pro Evropu na začátku 80. let zněl totiž jasně - omezit výrobní kapacity válcovaných pásů v britském Ravenscraigu a Newportu.

Alphasteel tak prodává svá práva společnosti British Steel a ta válcovnu pasů v roce 1985 uzavírá.

Tím ale její éra nekončí. Její vlastník, Řek Theodore Angelopoulos, se nechtěl válcovny, která měla za sebou jen deset let provozu tak lehce vzdát a nechává jí přemístit do americké Indiany (Akční plán oceli pro Evropu zakazoval restartovat válcovnu kdekoliv na území Evropy). Tam zakládá novou firmu Beta Steel a válcovnu slavnostně v roce 1991 otevírá.

Mezitím rozruch kolem regulace výrobních kapacit oceli v Evropě pomalu utichá a Angelopoulos si na místě původní válcovny ve Walesu nechává postavit válcovnu zcela identickou podle původního výkresu. Ta je pak uvedena do provozu v roce 2000. Tento postup ale přiláká pozornost médií a původních věřitelů a firmy Alphasteel se ujímá švýcarská společnost Satico Ltd. Ta ale v roce 2007 krachuje a celý výrobní závod kupuje v roce 2008 ruský oligarcha Vadim Varshavsky. Jeho nově vzniklá společnost Mir Steel ale neprospívá a tak se výroby v roce 2013 ujímá Sanjeev Gupta a jeho expandující Liberty Steel, která závod spravuje dodnes.
A ano, je to ta stejná Liberty Steel, která právě v tyto dny přebírá ostravskou Novou Huť z rukou Lakšmího Mittala.

No a tak to poslouchám s pusou dokořán, zírám na paradoxně druhou nejmodernější válcovnu pasů v Evropě (ta nejmladší je v polském Krakově) a dochází mi, že mám před sebou cosi pozoruhodného – válcovnu, která být neměla a přesto dnes funguje, navíc hned ve dvou kopiích.

Už teď je mi jasné, že se sem budu muset příští týden stůj co stůj vrátit. Protože tahle válcovna za to prostě stojí.

A tak je o týden později a já vážně zase jedu těch dlouhých 150 mil s volantem napravo do jihozápadního Walesu. Návštěvy ostatních hutí se mi nějakým zázrakem podařilo secvaknout do dní předešlých a tou třešinkou na dortu celé mé expedice může být právě Newport, zase.

Řek Zorba, tedy Theodore Angelopoulos

Je to teď, nebo nikdy. Letadlo z Birminghamu mi startuje krátce po poledni, dvě hodiny cesty z téhle bláznivé kopie válcovny pasů. A ta válcovna fakt jede, už od hlavní brány jí slyším dunět, slunce praží a rackové řvou a já mám nafoceno, na parkovišti před okny generálního ředitele se překotně převlékám z montérek do něčeho slušnějšího, špína za nehty, v uších mi hučí, po dálnici to rvu co to dá, strašný vedro v odletový hale, na check-inu jeden z posledních, burácení motorů, britská půda mi mizí pod nohama, pořád výš a výš, vyčerpáním usínám.

Probudí mě až prudké dosednutí na Ruzyni a potlesk nějakého Čecha vzadu. Jsem doma a s válcovnou pasů na kartě.

Všechny fotografie zde.

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook