Fabrique de Fer de Charleroi

Industeel Charleroi, úsvit nad ocelárnou - Krásný příklad belglické industriální architektury.

Je začátek března 2017, strašná zima. Taková ta hnusná, vlhká, která vám zalézá pod bundu a spoďáry. Teď už to ale vyjde, musí! Vždyť první žádost o povolení fotografické dokumentace jsem do belgické hutě Industeel posílal už v roce 2014. Tak dlouho to trvalo vykomunikovat. Pošlete jednu žádost, druhou, třetí a chodí vám jen a jen potvrzení o přečtení. Nic víc. Jen potvrzení o přečtení a TICHO.

Teď se ale konečně ozvali! Samotný generální ředitel to schválil. Vždyť kolikrát už jsem kolem té hutě jezdil a lačně z ulice naslouchal to dunění válcovaného plechu, které mne vždycky tak strašně rajcovalo.

Industeel Charleroi, válcovna plechů Kvarto - Válcování plechů za tepla.

A tak se šinu ranní zácpou ve městě Charleroi směrem k ocelárně, když tu zazvoní telefon s belgickou předvolbou. Na druhé straně se ozve Sandra, ředitelka komunikace a lámanou angličtinou s francouzským přízvukem mi sděluje, že se mnou sice počítá, ale výroba že dneska stojí. Je přece pátek, že jo, a to je vždycky údržba. Nějak se mi o tom zapomněla dřív zmínit.
No, Viktore, a co jako teď? Se sem trmácíš autem přes celý Německo jen proto, aby Ti ta bába sdělila, že jsi vlastně přijel úplně zbytečně?

Ano, přijel. Protože jí jedním dechem do telefonu povídáš, že je to škoda, že Tě to mrzí a že to teda necháme na příště.

NA PŘÍŠTĚ??? A KDY JAKO PŘÍŠTĚ??

Uběhnou dva roky, je začátek března 2019, je zase strašná zima a leje jako z konve. Hustý šedivý kouř z ocelárny se mísí s ranní mlhou, blížím se zase k Industeel Charleroi a nikdo nevolá. Je čtvrtek, né pátek, protože v pátek je přece vždycky údržba. Je čtvrtek a na bráně mne vítá ta stejná paní, kterou už od roku 2014 pravidelně spamuju žádostmi a tváří se, jako by se nechumelilo.

A výroba toho dne jela.

Jo, fakt jela. Všechny fotky zde.

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook