Skandinávie není Východ

Ovako Hofors, válcovna - Ovako Hofors, blooming mill

Víte, v čem se od nás Skandinávie liší nejvíc? Nejsou to jen vyšší platy, přístup k ekologii, lepší kvalita naprosto všeho, nebo třeba hroty v zimních pneumatikách.

Je to v přístupu.

Na ocelárnu v Hofors jsem přijížděl jedno deštivé páteční ráno se sílící vichřicí v zádech. Podle domluvy z minulého týdne volám z brány Patrikovi, průvodci, který mi byl ředitelem závodu přidělen.

-„Cože? Dneska? Ale já to tady mám značené až na příští týden a dneska mám dvě jednání!“

A teď si tohle představte kdekoliv na východě – u nás, v Polsku, na Ukrajině, v Rusku, na Balkáně, kdekoliv. Neřešitelná situace. Konec, jedete domu, díky čau a všem je to úplně jedno.

Jenomže Švédsko není Východ.

Ovako Hofors, odpich 100 t elektrické obloukové pece - Ovako Hofors, tapping the 100 t electric arc furnace

-„Do deseti minut jsem na bráně. Má chyba, omlouvám se. Jednání si přeložím na jindy.“ odvětí Patrik perfektní angličtinou do telefonu a do deseti minut tam vážně je.

Tady je vše v pořádku. V provozech se vědělo, že má dneska přijet nějaký český fotograf, a tak kovárna začala výrobu o den dřív a elektrická oblouková pec si šetřila dvě noční tavby na dnešní dopoledne. Protože vyjít vstříc je prostě normální.

Ledový vítr nabývá na síle a pomalu se mění ve slabší orkán, který mi do očí mete drobné ocelové piliny ze šrotiště před ocelárnou. V halách je ale teplo a děsivé hučení větru přehlušuje uklidňující dunění kovacího lisu.

Na jak dlouho, to ale nikdo neví. Huti se nedaří, prý jsou momentálně v horších číslech než v době ocelářské krize v roce 2008.

Po pěti hodinách v provozu je čas se rozloučit. Já i Patrik víme, že to je možná naposledy.

-"Tak mockrát děkuju a hodně štěstí!"

-"Tentokrát budeme potřebovat víc než to...", loučí se se mnou Patrik a jeho upřený pohled cítím na svých zádech ještě daleko na parkovišti.

Všechny fotografie zde.

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook