V křeči

Acciaieria Valsugana - huť v horách - Novodobá industriální architektura

Co krok, to křeč ve střevech. Včerejší ústřice mne krutě trestají za mou nenažranost. Byla to vůbec má první pořádná večeře po několika dnech na cestách, tak jsem se nechal trochu unést, když už to bylo na účet hutě.

Běda mi, noc byla hrůzná. Asi byla chyba ostentativně odmítnout digestiv, který mi ředitel podniku tak velkoryse nabízel.

Teď funím do schodů na zavážecí platformu ocelárny a rozhlížím se, kde je v případě nouze nejbližší kýbl. Vrata se na můj pokyn pomaličku odsouvají a přede mnou se objevuje hřímající monstrum v podobě 100 t elektrické obloukové pece. V těžkém průmyslu se nebojím ničeho. Ničeho, kromě obloukových pecí. Kdykoliv před nějakou stojím a elektrody zrovna taví kovový šrot, všechno uvnitř mne se třese a vibrace se šíří až do morku kostí – jo, přesně až tam. Ne, fakt tyhle elektrické potvory nemám rád. Stačí nepatrné množství vody ve vsázce a je vymalováno. Zažil jsem to jen jednou a takovou tlakovou vlnu lze jen stěží popsat. Jsou zrádné a nevypočitatelné.

Acciaieria Valsugana - 100t elektrická oblouková pec

Tahle v italské Valsuganě ale byla naštěstí hodná, nechala se vyfotit. I tak ale s úlevou sleduji, jak se těžká ocelová vrata opět zavírají. Kromě sekundární metalurgie a kontilití tady toho víc není. Čas přesunout se do dalšího závodu. Snad tam mají toaletu.

Všechny fotky.

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook