Vzpomínky z karantény #3

Sidex Galati, odběr vzorku na konvertorové ocelárně - ArcelorMittal Galati, dnes Liberty Steel.

Na nejvýchodnější rumunskou železárnu budu vždycky vzpomínat rád a to i přesto, že mi cesta tam zabrala s menší odbočkou přes Bulharsko čtyři dny.

Za Bukureští, kterou dodnes považuji za nejodpornější město na zemi, se už šeřilo a tak jsem do Galati přijel až pozdě v noci.

Galati, tahle poslední naděje rumunského těžkého průmyslu, se utápěla v husté tmě. Světlomety ozařovaly jen drolící se záplaty asfaltu a nekonečné haldy odpadků podél cesty. Po zhruba třech hodinách jízdy vidím na horizontu konečně obrys něčeho známého - siluetu vysoké pece. Jen jedné jediné pece z původních šesti. Ostatní spaly, nebo byly dávno mrtvé a jejich odstranění by stálo zbytečně moc peněz. Jen ta jediná tam ale pyšně svítila jako maják a všem návštěvníkům tohoto města na konci Rumunska kynula do dáli.

Po noci strávené v tom nejvýchodnější a nejrumunštějším hotelu, jaký si jen dokážete představit, se mé výmoly zmučené auto konečně doplazilo na hlavní bránu, škytlo a vyhaslo. Z prostoru někde mezi karburátorem a chladičem vytahuji mrtvého ptáka, motor zase naskočil.

Zatímco pod kapotou pátrám po dalších stopách života, na rameno mi klepe Dorian, šéf komunikace a představuje mi Laurentia, mého průvodce hutí.

Co se odehrávalo poté, už jsem nikdy v životě znovu nezažil.

Žádné školení, žádné chodníčky pro hosty, žádné bezpečnostní předpisy.

V jedné chvíli stojíme na střeše aglomerace a celou mamutí železárnu máme před sebou jako na dlani, o pár okamžiků dál už lezeme na vysokou pec. Padám vyčerpáním a tak si v licí hale odkládám batoh. Ale to už se ke mně řítí nečekaně krásná a půvabná jeřábnice s obrovskýma hnědýma očima a naléhavě mi lámanou angličtinou říká: "Pane, ten batoh si neodkládejte, tady se krade!".

Projíždíme postapokalyptickou krajinou lemovanou betonovými skelety opuštěné koksovny. Zmar. Smutek. Beznaděj. Ani Ukrajina nepůsobila tak neskonale dekadentně.

Sidex Galati, metalurgický kombinát ve východním Rumunsku - Ryzí průmyslová krajina.

Na ocelárně je pusto. Z celé řady konvertorů fungují jen poslední dva a tavba střídavě ozařuje celou monumentální halu. Hutníci právě odebrali vzorek a opouštějí scénu. Konvertor zahajuje další směnu a strašlivě běsní. Zatímco v kapsách zuřivě šátrám po špuntech do uší, okolo se líným krokem protáhne zaprášený pes, bez zájmu pohlédne do výhně a zmizí v útrobách ocelárny.

Sidex Galati, pes na ocelárně - Ano, v Rumunsko jsou psi skutečně všude.