Vzpomínky z karantény #6

Armaturka Dýšina, tavírna - Pohoda na kuplovně.

Ono tomu bude už deset let, co jsem se cestou do Pilsen Steel vždycky stavoval v téhle zapomenuté slévárně na okraji obce Dýšina. Když se na to zpětně divám, vlastně to byl úplný zázrak; kus starých dobrých časů zapouzdřených v 21. století.

Česko byla vždycky slévárenská země. S ohledem na velikost území jsme co do počtu sléváren patřily v Evropě na přední místo. A tahle nadprodukce si pochopitelně začala postupně vybírat svou daň - jeden provoz za druhým začal s příchodem devadesátých let postupně zavírat vrata. Dýšina byla jednou z těch odolnějších.

Armaturku v té době vedl jakýsi pan Čechura, Pan továrník jak z doby národního obrození, potomek vůbec prvního zakladatele Františka Čechury, jehož zašlý portrét visel v jeho kanceláři nad masivním dubovým stolem. Výrobu tam držel na vzdory sílícímu tlaku obyvatel v okolí obdivuhodně dlouho.

Na tavírně a licí hale to ale byl úplně jiný svět. Žádné ochranné prostředky, vytahané a propálené svetry, na zdech výstřižky z porno časopisů a dole u zavážecích výtahů kuplovny se prý svého času skrýval i hledaný vrah Mrázek.

Armaturka Dýšina, únava slévačova - Tradiční česká slévárna.

Toho jsem tam už ale nepotkal. Za to mne chytil pod krkem nějaký jeho nástupce a s nepříčetným výrazem ve tváři zachroptěl: „Jestli budu na tý fotce, tak dostaneš do držky, ty čů*áku jeden!“.

Slévárna Dýšina byla místem pohody a upřímného přátelství.

Jenže nic netrvá věčně. Armaturka zkrachovala a o pár let později i Pilsen Steel.

Zůstanou jen fotky.

Viktor Mácha
www.viktormacha.com
instagram | linkedin | facebook